DK-Carp Blog – Nostalgie na břehu Tovačova

Dnes se vrátím do loňského roku na přelom listopadu a prosince.

Zpět na místě činu

S přicházejícím koncem sezóny jsem chtěl vyrazit ještě někam za kapry, někam, kde bych si mohl beze strachu z rybářské stráže postavit brollko a v klidu si v něm vegetit, přece jen teploty už klesaly pod bod mrazu. Taky jsem chtěl po delší době okusit zavážku na lodi, a tak jsme se s Pavlem domluvili, že po delší době vyzkoušíme Tovačovské jezero. Na tomhle jezeře jsem strávil v minulosti hodně povedených výprav, ale to mělo jezero ještě poněkud přírodnější ráz než teď. Člověk se mohl alespoň trochu schovat mezi keře a některá místa byla k vodě skrz vysoké břehy špatně dostupná. To už dneska neplatí, z větší části jsou břehy úplně bez porostu a k vodě vedou betonové schodky s molem pro ukotvení člunu. Na jednu stranu je to luxus a pro rybáře je vše jednodušší, ale na druhou stranu to třeba pro mě ztratilo to správné kouzlo z dob, kdy jsem tuto vodu hojně navštěvoval. Karavanová stání ani komentovat nebudu, každý bere rybařinu jinak, někdo jde za pohodlím v karavanu, někdo zase raději splyne s přírodou v zeleném rybářském přístřešku.

A jde se na to…

Na Tovačov jsme jeli v tuto roční dobu taky proto, že jsme předpokládali, že už jezero nebude v tak velkém obležení rybářů. V květinářství na náměstí jsme koupili třídenní povolenku a už jsme pádili s člunem na střeše k vodě. Po krátké rozpravě, kam se usadíme, už vybalujeme věci a dáváme člun na vodu. Já jsem si našel podle mě zajímavé místo s lavicí v sedmi metrech, která se na stranu svažovala do 15 m. Rozhodl jsem se, že tady to místo bude můj hotspot, kterému budu věřit. Pavel se pro změnu rozhodl, že bude pokaždé zavážet na jiné místo. Vše jsme měli připraveno, už jsem zavážel poslední prut a v tom měl Pavel první záběr. Tak rychlý start jsme opravdu nečekali, počítali jsme spíše, že v tuhle dobu budeme rádi za vůbec nějaký kontakt s rybou. Rychlý záběr nás ale příjemně nabudil. První ryba v podběráku a hned kapr okolo 11 kg.

Pavel si chtěl hlavně zachytat, a proto zvolil atraktivnější návnadu a menší průměry boilies, což mu opravdu přineslo hodně záběrů. Já jsem naopak ke krmení zvolil pouze větší průměry nástrah a jako návnadu jsem použil pouze 24 mm boilies s několika málo velkými peletami. Takzvaně buď dojde prase nebo nic. Pavel křižoval vodu tam a zpět, tahal kapry okolo 10 kg a moje pruty mlčely. Pak přišel první záběr i mně a hned kapr přes deset, vyháčkoval jsem ho na vodě a opět položil montáž. Můj další kapr přišel až druhý den ráno, zrovna když Pavel zdolával z lodi další svůj úlovek (Barillo peleta s plovkou šlapala až moc rychle). Kapra jsem úspěšně zdolal a byla to zatím naše největší ryba, pěkný šupináč okolo 13 kg.

Okolo poledne za námi přijeli chytat ještě další dva kamarádi Peťa s Martinem. Já jsem si užíval pohodu na sluníčku a klábosení s klukama…Pavel na kecy neměl čas, protože pořád jezdil pro ryby. Kluci se vybalili, Martin poprvé v životě sedl na člun, položil montáž k zatopenému stromu, jak mu Peťa poradil a za chvíli jel pro svého prvního kapra ze zavážky. Jak to u něj už bývá zvykem, hned se mu povedl pěkný lysec na fotku. Večer Martin zdolal ještě dlouhého šupináče, který se stal dosavadním vedoucím našeho tažení. Jak padla tma, zalezli jsme všichni do stanu k Peťovi, protože ho měl vyhřívaný stavebním ohřívačem a my tak mohli pěkně v teple plkat dlouho do noci, jak jinak než o rybách. Noc proběhla v klidu a moc záběru nebylo a když, tak od menší ryby.

Martinův (ČéVéČéčkův) dlouhý šestnácterák.

Můj den D

Od rozednění už to ale klukům začalo opět jezdit a dva čluny, které jsme měly, byly stále v permanenci. Já jsem už skoro den čekal na záběr a už jsem byl i trochu nervózní, že o mé nástrahy nejeví ryby zájem. Stále jsem ale věřil, že chytám na dobrém místě a že záběr musí přijít. Převezl jsem oba své pruty, abych zkontroloval koncové montáže a dál vyčkával. Odpoledne přichází mnou vytoužený záběr, žádná velká divočina jen pár cvaknutí cívky. Beru prut, skáču do člunu, jedu za rybou. Míjím tyčovku a stále jedu dál, jsem asi tak 100 m za tyčovkou a teprve se dostávám na šokový vlasec a souboj začíná. Jelikož už jsem daleko od mnou zmapovaného místa, tak raději zapínám echolot, abych měl alespoň nějakou představu, co je pode mnou, jako případné vázky apod.
Na tohle jsem přesně čekal, tohle jsem si představoval, že se stane, když jsme plánovali tuhle výpravu. Krásně svítí slunce, hladina je téměř klidná a já stojím na člunu, v jedné ruce svírám ohnutý prut a druhou koriguji motor. Užívám si každý výpad ryby a cítím, jak ve mně s přibývajícím časem zdolávání proudí čím dál více adrenalinu. Když poprvé v čisté vodě kapra zahlédnu, vím že se jedná o rybu ze správné váhové kategorie. Jakmile dostávám kapra k hladině, tak už nemá sílu k dalšímu odporu a mě se daří ho dostat do podběráku. Nahýbám se přes bort lodi a dívám se na svůj úlovek v síti a říkám „tak tohle je určitě na prsačky“ (s kapry s váhou nad 15 kg se zde může manipulovat pouze ve vodě). Když se vracím, tak zrovna podebírá i Pavel svého dalšího kapra. Společně dojíždíme ke břehu, kde už na nás čekají kluci. Oba rychle oblékáme prsačky a jdeme na vážení a focení.

Když se u vážení mého kapra zastavuje ručička váhy na 23 kg (se sakem), tak mě to docela překvapilo. Čistá váha kapra je krásných 21 kg. Dlouhý široký šupináč a řekl bych, že ne ani moc starý. Tenhle kapr by se měl bez problému během několik let dostat přes hranici 25 kg. Byl to skvělý úlovek, samozřejmě, že kdybych ho chytil na svazové vodě, tak by pro mě měl asi větší cenu, ale dvacka z Tovačova, ještě k tomu v zimě, se taky počítá.

Tohle už je historie

Když to teď píšu, tak mi před očima prolétá vzpomínka, jak jsem právě na Tovačově chytil svého prvního kapra přes 20 kg, skoro mi až mráz běhá po zádech. Dohledal jsem si to a je to už 9 let zpátky, ale i teď si stále dobře pamatuji, jak to tehdy celé proběhlo i na co jsem ho chytil. Tehdy to byl jeden z největších kaprů na jezeře a ryby podobné velikosti se daly počítat na prstech jedné ruky, takže to byl úlovek, kterého si i dnes stále hodně cením.

Můj první kapr v životě přes 20 kg.

Zpět do reality, ještě není konec

Trochu jsem si odběhl do minulosti, ale naše výprava ještě není u konce. Na kapra jsme si samozřejmě připili a pokračovali dál v lovu. Zbytek odpoledne rychle utekl a pomalu začala padat tma a s ní začala i klesat teplota. Pod nohama už to venku začalo křupat, ale my jsme byli naštěstí schovaní ve vytápěném stanu. Akorát jsme se bavili o tom, že už je venku fakt slušná kosa a nikomu z nás by se nechtělo zrovna jet na vodu, takže jsme záběry ani moc nepřivolávali. Když už jsme se pomalu rozcházeli do svých spacáku, tak někomu pípl připoslech…samozřejmě, že to byl ten můj. Podíval jsem se na kluky a ti se jen začali smát, to ale nevěděli, s čím se vrátím ke břehu. Opět beru prut, opatrně se nalodím, protože už všechno pěkně klouže a vyrážím do tmy za rybou. Dostávám se nad kapra a začínám ho zdolávat, vše jde dobře jen se mi zimou začínají třást kolena. Po chvíli se mi kapr ukazuje pod lodí, a to už se mi začínají klepat kolena ještě víc, je to další hodně slušná ryba. Už nějakou chvíli se s ní přetahuji a pořád se mi nedaří dostat ji na hladinu. V tom si přepnu čelovku na vyšší výkon a vidím, že kapr je zamotaný v nějakém červeném vlasci. Je přesně metr pod hladinou a já ho nemůžu zvednout výš, sahám po podběráku a chci zkusit kapra podebrat pod vodou. Přimrzlý podběrák odtrhnu od lodě, ale jelikož podle Pavla do lodě stačí mít jen jeden díl dvoudílného podběráku, tak na kapra samozřejmě nedosáhnu. Takže přetahovaná, už ne tolik s kaprem jako spíše se zamotaným vlascem, ještě chvíli pokračuje. Naštěstí to netrvá až tak dlouho a najednou něco povolí. V první chvíli jsem myslel, že se mi kapr vyhákl, ale nebylo tomu tak, protože se najednou jeho tělo objevuje na hladině a já ho rychle podebírám. Tak to se povedlo. Ale přiznám se, že jsem byl už trochu bezmocný. Nechtěl jsem o kapra přijít a taky jsem ho nechtěl nechat uvázlého ve spleti vlasců. Zimou jsem byl vyklepaný jak ratlík, ale když jsem na kluky u břehu volal ať jdou pro prsačky, tak už mi bylo tepleji. Jelikož voda byla v tu chvíli teplejší než vzduch, tak to v těch prsačkách nebylo až tak hrozné. Z tohohle kapra jsem měl větší radost než z toho předešlého, byl to pěkně vysoký šupináč s plným břichem a váhou něco přes 18 kg. Pavel nasadil taky prsačky a zabrodil za mnou do vody, aby mi na památku udělal několik pěkných fotek a pak kapr putoval zpátky do hlubin Annínského jezera.

Tohle bylo přesně to ukončení rybářské sezóny 2019, které jsem si vysnil. Do rána už se pak nic mimořádného nedělo. Ráno při sušení a balení věcí ještě zaúřadoval Peťa a dovezl na břeh pěkného lysce lehce pod 15 kg a tím ukončil naši více než povedenou zimní výpravu.

Myslím, že jsme si to všichni maximálně užili jak po stránce rybářské, tak i společenské.

 

Nástrahy a návnady, které jsem použil

Při psaní jsem byl tak zakousnutý do příběhu, že jsem opomněl zmínit jaké jsem použil na této výpravě nástrahy. V první řadě jsem vsadil na kořeněného Apače, pak na sladkou testovací novinku a do zálohy jsem si vzal svého oblíbeného Skunka. První ryby mi přišly na Apače s plovkou Indian Spice od Sonubaits, vše na jeden prut. Na druhém prutu jsem prezentoval právě sladkou kouli, která mi ale za dva dny záběr nepřinesla, tak jsem ji na poslední noc nahradil Skunkem s ananasovou Oozing plovkou od Sonubaits, což se ve finále ukázalo jako dobrý tah, protože právě téhle kombinaci neodolal závěrečný noční kapr.

Sezóna už se začíná pěkně rozjíždět, tak je na místě vám všem popřát, aby vám to u vody šlapalo.

Vzhledem k aktuální okolnostem na sebe dávejte pozor a nezapomínejte, že ryby neuplavou. Vše se musí dělat s rozumem.

Dalibor