DK-Carp Blog – Jaro 2020 uteklo jako voda

Zdravím všechny čtenáře mého pravidelně nepravidelného rybářské blogu. Letošní jaro je za námi a já si našel ve svém nabitém programu chvilku se s vámi podělit o mé zážitky z tohoto, pro kapraře nejzajímavějšího, období roku.

 

Brzké jaro

První letošní vycházku k vodě jsem měl na mé poměry docela hodně brzo. Bylo to myslím už někdy na přelomu února a března. Po zimě je člověk strašně natěšený až nahodí pruty, a tak bylo těžké zůstat sedět doma, když už počasí rybařině přálo. Jak to ale bývá, tak velká natěšenost a entuziasmus po pár neúspěšných vycházkách pomalu klesá. Na druhou stranu ale roste odhodlání už konečně nějakou rybu dostat do podběráku.
Všude na mě vyskakovaly úlovky ostatních rybářů především z Labe, kterým začala řeka nadělovat už velice brzo opravdu pěkné ryby. Tak o tom se mi na našem revíru mohlo jen zdát. Nicméně nevěšel jsem hlavu a stále šel za svým cílem.

Nastalo období Koronaviru, kdy se nic nesmělo. Ze startu to bylo dobré, všichni seděli doma a já měl u vody klid jako nikdy. Bohužel se postupně rozkřiklo, že na ryby se může a rázem se z klidného koníčku tichých bláznů stal boj o místo na břehu. To ale nebylo nic pro mě. Na místo, na které jsme s kolegou chodili úspěšně celé minulé jaro, jsem se už nedostal. Dokonce se mi jednou stalo, že jsem dojel k vodě, zděsil se a jel zase domů. Jak byly zavřené všechny fabriky a dokonce hospody, tak spousta lidí vyrazila chlemtat pivo a sdružovat se k vodě. Jak to u vody vypadalo asi radši nebudu ani popisovat, každý si dokáže obrázek udělat sám.

Bohudík se mě tato koronavirová pandemie pracovně nedotkla a já mohl v klidu pracovat z domu. Na úkor toho jsem ale neměl šanci chytnou nějaké dobré místo na břehu. Vše špatné je vždy k něčemu dobré, a tak jsme s Vaškem vyzkoušeli alespoň několik nových míst. Vašek nějaké záběry dělal, ale velikost ryb nebyla závratná. Poznávačka to byla fajn a do budoucna nám bude určitě přínosná.

Výpad na řeku do „klidu“

Pryč od přeplněných břehu lidmi s rouškami. Přesně tohle jsem si říkal a vyrazil na první víkendovou štaci na řeku. Tentokrát jsem jel s Pavlem, který před tím podnikl několik výpadů na tento úsek řeky. Tento úsek řeky není nikterak masivně navštěvován kapraři, a tak jsme si mysleli, že tam bude klidněji než na pískovně. Chyba lávky…takovouhle kadenci bivaků u vody jsem asi nikdy neviděl. Po delším hledání jsme našli alespoň trochu odlehlejší místo od ostatních rybářů, ale vzhledem k množství vlasců natažených nad námi a pod námi jsme ani v lepší rybu moc nedoufali.
Díky tomu nastal čas na zdokonalování feederové techniky. Pavel jakožto ligový závodník mi dal menší školení co a jak a šlo se na věc. Soutěživost v nás se nezapřela a dali jsme si rovnou minizávod. Na feeder to celkem slušně bralo, a tak se z toho stal spíše feederový víkend. Po celou dobu jsme měli každý nahozený i kaprový prut, ale bohužel bez kontaktu.

Zpět na pískovnu

Nedalo mi to a vrátil jsem se na pískovnu na rychlou přesnočku. Večer konečně dostávám záběr a první lepší ryba se mi podaří zdolat. Ničím výjimečný šupináč mi udělal radost, jakou jsem sám ani nečekal. Blik cvak a plave si zpátky.

Ráno další záběr a další hezká ryba. Tak takhle by to šlo, ale musím balit a jet do práce. Konečně jsem se cítil, jako bych vyskočil zpět do sedla.

Před třením

Ještě, než se kapři pustili do milostných radovánek a začali se třít, tak jsem se rozhodl, že se po dlouhé odmlce vrátím na starou pískovnu, kde jsem již v minulosti na jaře sklízel úspěchy. Opět jsem jel s Pavlem a jelikož on měl letos silné jaro a navštěvoval tuto vodu docela často, tak jsem výběr místa nechal na něm.

Na lov jsem měl vyhrazeny tři dny a chtěl jsem lovit na nějaké mělčí části revíru. Pavel vybral krásné místo asi nejdál co to šlo. Taky jsem ho trošku proklínal, protože mi to s plným vozíkem dalo docela zabrat. První večer dostávám záběr a první šupina je před objektivem, dobrý start.

O další rybu přicházím a vytahuji jen cizí „opravdu fešáckou“ montáž. Pavel při stahování uvázl a trhá. Nahodí a opět trhá. Jelikož já jsem mu neměl moc kam uhnout a on neměl dobrou šanci na zdolání ryby, tak jsme se rozhodli, že se další den přesuneme jinam (nevím proč, ale na můj vkus se Pavel stěhuje zbytečně moc často). Další vytipované místo jsme si nejprve prohodili olovem, ale mě teda vůbec nezaujalo, velká hloubka a měkké bláto. Rozhodli jsme se tedy pro radikálnější přesun na druhou stranu revíru, několik km s vozíkem. Mému vozíku se to asi nelíbilo, a tak se rozhodl nás trochu sabotovat. Rána jako z děla a duše i guma rozervaná, to jsem ještě nikdy neviděl. Asi jsem měl kolečko moc nafouknuté a najel na ostřejší kámen. Naštěstí Pavel zachoval klidnější hlavu než já a zavolal kamarádu Martinovi, který nám dovezl náhradní kolečko. Ještě jednou díky moc Marťas. Představa, že budu něco málo přes kilometr po částech nosit vybavení k autu, byla dost děsivá.

Vše nakonec klaplo a my jsme měli naše pruty nahozené na mělčí části jezera, kam jsem chtěl já jít původně. Do pár hodin mám první záběr. Cítím, že kapr zajel do vázky, pár vteřin a vše povoluje. Uřezané. Podobný scénář se do večera několikrát opakuje a já mám strach dostat další záběr.
Začalo se už pomalu šeřit a já jen ze srandy prohodil „teď je ještě docela dobrý světlo na fotku, teď by se to mohlo rozjet“ a v tom mi roztočil cívku další kapr. Pavel jen zablekotal „no to si děláš prdel“. Udělat záběr byla jedna věc, ale dostat kapra až do podběráku byla druhá a o dost složitější. Vše se ale povedlo a já byl štěstím bez sebe, že jsem ho přes všechny ty nástrahy pod vodou dokázal dostat. U břehu už bylo vidět, že se jedná o dobrou rybu, když jsem na něj nahlédl do podběráku, tak jsem věděl, že s touhle rybou se pro mě letošní jaro stává úspěšným. Tenhle parádní svazový šupináč se zařadil mezi mé top úlovky.

Dál následovalo ještě několik uřezaných ryb o hranu posetou slávičkami a pár zdolaných menších kaprů okolo 10 kg. Mohlo to být ještě veselejší, ale i tak jsem byl rád. Poslední večer na této vodě se mi povedl ještě jeden lepší šupináč, kterého jsem si ve večerních paprscích slunce zvěčnil na kartu ve foťáku.
Jo, tohle se povedlo a za relativně málo prutohodin.

Po tření

Tření se od mého předpokladu trochu posunulo, protože přišlo ochlazení, ale to už jsem se na ryby stejně nedostal. Pár týdnu byl klid zbraní, ale pak jsme se s Vaškem domluvili na další přesnočce na „naší“ pískovně. Po delší době jsme se dostali na naše oblíbené místo, respektive Vašek se tam dostal v rozumnou dobu a já za ním přijel až okolo osmé večerní a spolu s sebou jsou dovezl i déšť, který nás provázel s malými přestávkami až do rána. První přišel záběr mě, pak kontroval Vašek, pak zase já, opět Vašek a já to nad ránem ukončil posledním záběrem.

Kapři si záběry rozvrhli tak chytře, že jsme toho ve finále moc nenaspali. Brzo ráno jsem naházel mokré věci do auta a spokojený odjel domu k počítači pracovat.
A to by bylo ve zkratce asi to nejzajímavější z mého letošního kaprařského jara.

Nástrahy

Na začátku jara jsem zkoušel různé příchutě boilie, plovouček i waftersek.

Na konec jsem první ryby začal odchytávat na boilie Apač Indian Spice. Pěkně jedna sólo 24 mm koule na dno, bez velkého vymýšlení. Na tuto nástrahu jsem chytil většinu jarních ryb a něco na chystanou novinku SS. Teď v létě už ale nasadím do hry svého oblíbeného Skunka.

Děkuji za vaši přízeň a podporu.
Mějte se fajn a ať se Vám daří a to nejen u vody.

Dalibor Koutný