Kapři z trav

Po kolena stojím ve vodě, nějakou tu chvilku se už přetahuji s kaprem, který mě svoji silou přesvědčuje, že je celkem dost velký. Každé otočení kličky na sebe nechává čekat, sem tam procvakne brzda . Můj feeder je ohnutý jak luk a kapr se neustále tlačí směr volná voda. Minuty se táhnou, nervozita se stupňuje. Pomalu ho  přitahuji, na této vodě zatím nejtěžší souboj. Kapr míří za rákos a já dělám další nejisté kroky vpřed do vody. Teď nemám na výběr, trochu přitvrdím, snažím se ho nepustit, aby se rozjel do levého boku, kde se táhne dlouhý pás rákosu. Daří se, otáčím ho a dává mi šanci jej k sobě zase o kousek přitáhnout.  Už vidím závar na hladině. Začíná boj na deseti metrech. Opět se snaží dostat na dno a rozjet se.  Cítím nepříjemné píchání v zádech a kapr pořád při síle. Už se blíží, natahuji se s podběrákem v ruce … je velký, sakra velký! Vypadá to na lysce, který se ještě nehodlá vzdát. Ani na druhý pokus se mě nedaří ho podebrat. Na potřetí to musí klapnout a opět natahuji třímetrový podběrák. A do prdele, sakra … to snad není možný. Prut se mi narovnal, kapr zamával mohutnou ocasní ploutví a zmizel v nedohlednu.

Poslední tři roky  často chytám na vodách, jejichž dna jsou zarostlá vodní  trávou. Jsou to velice čisté vody a hustá tráva, které se zde daří, nabízí rybám dost přirozené potravy a úkryty. Asi i proto zde lov velkých kaprů není snadný a s feederem je chytání ještě složitější.

První rok mě poměrně dlouho trvalo, než jsem si chytil kapra slušné velikosti. Matoucí záběry, ostrá a hustá tráva, velký počet kaprů dorostenců a další překážky, se kterýma jsem musel začít  bojovat. Procento neúspěšně zdolaných ryb bylo vysoké a radost ze zdolávání střídal vztek z přeříznutého vlasce o trávu či vypadlého háčku z kapří tlamky.

Musel jsem s tím něco udělat! Jedna z prvních změn bylo namotání vlasce o průměru až 0,28 mm, následovala změna velikosti háčků a hraní si s návazci. Lehká krmítka, jemné krmení, které se muselo při dopadu na hladinu hned rozpadnout. Nic nesmělo zapadnout do husté trávy. Vše bylo  postupně přizpůsobeno na boj se všemi překážkami.

Převážně jsem ještě chytal jen method feederem. Krmítka plnil jak sladkým method mixem, tak i masovým, ale hlavně maximálně atraktivním. K tomu hojně používal betainové zálivky a sladké dipy.

Jako nástrahy mě posloužily chytací pelety všech příchutí. Vše fungovalo velice dobře, jen požadovaná velikost kapra byla velice sporadická. Druhý rok byl v počtu a velikosti ryb mnohem lepší. Koncové montáže, které neustále procházely změnami,  fungovaly a kapři začali být úspěšně zdoláváni. No, sice sem tak nějaký spadl, ale v porovnání s loňským rokem to byla velká změna.
Již zmíněné montáže se čím dál více podobaly kaprařským. Chytací pelety pod háčkem vystřídalo boilie a pop up  jak samotné, tak i kombinované, což mi pomohlo selektovat menší kapříky. Celková atraktivita nástrah i vnadidel byla menší. Method feederová krmítka nahradilo lehké olovo 50 g  a u háčků velká naplněná PVA pučocha. Váha zdolaných ryb šla postupně nahoru  a největší ryba  měřila 93 cm a vážila 15 kg. Pro mě velký úspěch.

Abych toho všeho mohl dosáhnout, musel jsem změnit i svoji komfortní zónu. Navštěvovaná místa co nejblíže k parkovišti, která byla i tak zhruba tři sta metrů, jsem nechal jiným a se svojí malou kárkou začal šlapat okolo 40 hektarového rybníka zkoušet nové fleky.
Třetí (tento) rok mi začal velice pomalu. Nové vybrané místo se brzy ukázalo jako špatné.  Velice hustá jemná tráva ve vodě přede mnou mi schovávala vše, co jsem nahodil a záběr nepřicházel i celý den. Snažil jsem se vydržet a zlomit smůlu tohoto místa. Jeden den, když už jsem nevěděl, co dál, mě napadlo změřit si délku trávy a vyrobit montáž z pop up tak, aby plovka seděla těsně na vrcholku trávy. Do hodiny  byl kapr venku, ne velký, ale byl. Hurá, zakleté místo bylo poraženo, pomyslel jsem si. Nicméně to nebyla velká výhra a chuť hledat další místo stále byla. Je 3:30 hodin ráno a naložený vším, co nutně potřebuji, šlapu druhý kilometr směr nový flek. Tak, tady se mi to líbí, okolo mne rákosí a zezadu stromy. Tady budu mít snad klid. Břeh je mělký a z prvních nahození zjišťuji, že s trávou ve vodě to není tak zlé. Je to tam, zalévám kávu, pozoruji východ slunce. Ten pohled se nikdy neokouká.
S levým prutem chytám boilí Black Panthera se stejnou plovkou a na pravém je Kořeněný tuňák česnek/asa  s popku Apač, kořeněné příchutě zde fungují téměř celý rok a zároveň jsou mé oblíbené.

Protější břehy se plní rybářema, ale okolo mne je zatím prázdno.
Sluníčko projasnilo menší opar nad vodou a áááá mám záběr. Prut se ohnul a cívka navijáku se roztočila rychlostí závodního auta.  Snažím se ho zvednout, ale jde to ztěžka. Black Panther zahájil tento den. Další metry vlasce mizí ve vodě. Rozhoduji se sundat boty, pomalu dělám nejisté kroky do vody, abych měl z rákosí lepší výhled. Kamení na dně je ostré, našlapuji pomalu, po kolena stojím ve vodě …

Kamil Klepač