Takovou výpravu jsem ještě nezažil!

Loňskou sezónu 2020 jsem zahájil zároveň s tím, kdy korona dorazila i do našich vod. Rána tehdy byla ještě pod bodem mrazu, voda byla studená, a i přesto jsem odjel k vodě na dobrovolnou izolaci. Konečně jsem natěšeně mohl vyzkoušet pro mě novou značku Chytil.

Pro začátek jsem si vybral menší svazovku, kousek od mého bydliště. Ráno po čtvrté hodině a v deset večer zase zpátky domů. Takto jsem to podnikal celý týden a za tu dobu se mi podařilo chytit jednoho cejna! I tak to byl propadák, ale nezoufal jsem, věděl jsem, že sezóna teprve začíná.
Pár dní jsem zase pobyl doma, udělal nějakou práci, ale zároveň mě to stále lákalo k vodě. Pořád jsem ale nevěděl kam. Jakou vodu zkusit tentokrát? Říkal jsem si, že se mi nechce úplně nahazovat, tak zkusím vyrážku a hned jsem věděl, kam odjet. Oprášil jsem člun, třímetrové pruty a odjel jsem na Pálavu. Před odjezdem jsem se ještě stavil ve Starém Městě na prodejně Chytil doplnit proviant.

Když jsem v sobotu dojel k vodě, zděsily mne metrové vlny. Ano, maestro se zapomněl podívat na předpověď počasí. Takže až na místě jsem z telefonu zjistil, že tak má být následující tři dny. Říkal jsem si, co já tam budu dělat? Pruty na nához jsem nechal doma, ale i tak jsem stan postavil a nachystal člun. No a dva dny jsem se díval na vodu a čekal na zázrak.

V pondělí jsem konečně vyvezl pruty a celý šťastný jsem čekal na záběr. Počasí se mělo už uklidňovat a vítr měl ustávat, naopak teplota v noci měla klesat pod nulu. Říkal jsem si, že to mě rozhodit nemůže a v tu chvíli jsem se napil horkého svařáku.

Do středy jsem nechytil nic, až večer jsem měl padák. Hurá. Okamžitě jsem plul nad rybu a ona to byla vázka. Samozřejmě, kotvičku jsem nechal doma, tak jsem se všemožným způsobem snažil vyprostit z vázky. Za chyby se platí a já tak o tu rybu přišel. Ponadával jsem si, a pak jsem prut vyvezl znovu, v očekávání dalšího záběru. Do konce výpravy jsem se ale záběru už nedočkal. Jen to počasí si se mnou pohrálo – slunečno, mráz, sněžení a sedmistupňová voda.

V hlavě se mě začalo honit, co si kluci o mě budou říkat, „to jsme draftovali nějakého joudu“. No nic, jel jsem domů jen na pár dní. Přece to neštěstí musím prolomit.
Konečně se pomalu začínalo oteplovat a já jsem začal věřit, že tu smůlu prolomím. Opět jsem jel utrácet do Chytil prodejny ve Starém Městě. Dokoupil jsme koule – volba padla na Chiméra Red a novinku 2S, k tomu jsem vzal plovky a dip. Mohl jsem zase vyrazit k vodě. Tentokrát jsem zvolil štěrkovnu nedaleko domu. Bohužel v době pandemie se rozhodlo více rybářů izolovat u vody, a tak jsem to radši zase zabalil a jel domů. Takový byl můj začátek sezóny.

Bylo dubnové pondělí a já vyjel k vodě doufaje, že bude volno na místě, které dobře znám, je krásné a zkrátka můj favorit. S úplně přeloženou kárkou jsem se dotrmácel na ten vyvolený flek, kde naštěstí bylo volno. Ou jé! Začal jsem vybalovat tu kopu věcí, chtěl jsem tu totiž vydržet co nejdéle. Když by byla ryba aktivní, klidně i týden bych tam zůstal. Když jsem vše připravil, montáže letěly do vody. Nemusel jsem házet daleko, vím, že na devadesáti metrech jde dno ze čtyř do tří metrů. Jeden prut jsem nahodil s novinkou 2S do třímetrové hloubky a druhý do čtyřmetrové, kde jsem našil Chiméru Red, na obě koule jsem dal ještě 15 mm plovku stejné příchutě.

Říkal jsem si, jak a kolik dát krmení k jednotlivým prutům. K montáži s novinou 2S, jsem se rozhodl nakobrovat tři kila koulí 24 mm. K Chiméra Red jen čtyři nebo pět hrstí. Vše bylo, jak mělo být, plán krmení taky, teď už jen čekat na záběr. Nebudu rozepisovat každý jednotlivý záběr, ale můžu říci, že takovou výpravu na počet a velikost ryb jsem ještě nezažil. Možná jen na Balatonu.

Nakonec jsem u vody místo plánovaných sedmi dní zůstal patnáct. Zkrátka nešlo od vody odjet. Musím říct, že produkty Chytil mi přinesly spoustu záběrů a krásných zážitků u vody. Doma jsem pak přemýšlel, kam vyrazím příště.

Radim Rožňák