Jirka a jeho podzimní toulky
Podzim a s ním spojené ochlazení dodalo kaprům apetit a impuls střádat energii na zimu. Dny se krátí a zkrátila se i povolená doba lovu. Mě se vždy vyplatí vyrazit k oblíbené nedaleké vodě i po práci – třeba jen na pár hodin.
Když k tomu jako nástrahu zvolím druh a značku boilies, kterému maximálně důvěřuji, je brzy o zábavu postaráno. Tentokrát jsem poprvé sáhl po tuňákovi a je z toho další druh boilies od Chytila, které si získalo mou přízeň.
Návrat na předchozí produktivní místo může být v případě, že se kapři krmí velmi příjemný. Zvlášť když si den předem kvalitně předvnadím a ráno pak přicházím se svítáním podzimní krajinou. První hodinu ještě hustá mlha rozostřuje vše co mívám jindy na dohled. Nepotrvá příliš dlouho a sluneční svit ji pozvolna rozpustí. Druhou hodinu pokorně sedím a pozoruji ožívající přírodu. Mé montáže však stále v klidu leží nehnutě. Zůstavám klidný, protože jsem je umístil do míst, kde předchozí dny záběry přišli. Kolem jsem rozhodil pouze 5 kuliček na prut. Uběhla další půlhodina a konečně dostavám razantní záběr z podbřehu na levém prutu. Je z toho krásný šupík kolem šedesáti. Nechávám jej v podběráku a zhoupnu ihned montáž do stejných míst pod břehem. Přihodím pět kuliček a několik půlek, udělám pár snímků a tiše doufám v další záběr. Ten po necelé půlhodině skutečně přichází a výsledek je největší ryba z této lokality, kterou si poctivě pár dní chystám střídmým, ale pravidelným dokrmováním. Jsem ohromně šťastný, neboť nádherné okamžiky umocnila kouzelná scéna barvícího se podzimu a zrovna vyšlo i fajn světlo na focení.
Pouštím rybu zpět a stává se něco neočekávaného. Rozjíždí se mi vzdálenější prut! Stejně jako předchozí večer ale ryba míří nekompromisně do křoví, ikdyž ji celkem ostře snažím dobrzdit svým 2,75lb horizonem, který je téměř naplno ohnutý v celé parabole, leč marně. Opět neváhám a skáču do malého inflable boatu, který vždy snadno na lovné místo přenesu na rameni. Rybu se mi daří po chvíli uvolnit z překážek, ale tentokrát musím ukousnout a znovu navázat šokový vlasec, který byl podjetý pod kořenem keře. Pár výpadů při zdolání na ruku se snažím tlumit, ale ocelový wide gape beaked vel.4 na jednoduchém návazci z 20lb coretex tungstenu sedí jako přibitý a v podběráku se ocitá nádherný klenot v podobě vysokého lysce. Tak krásně stavěnou rybu jsem zde ještě nechytil. Nemá osmdesát, jako předchozí šupi, ale svou stavbou je při svých sedmdesáti centimetrech délky téměř stejně těžký. Pro mě poklad z této vody! Jsem neskutečně šťastný, zvlášť po kontrole rychlých snímků samospouští. Vedle úžasných zážitků se povedli i parádní fotky na památku. A co bylo tentokrát pod háčky? Vyvážené kuličky od Chytila vylazené naším šéfkuchařem Romčou Cechmeisterem v tuňákové směsi s kořením a asafoetidou. Všem, kteří se dokáží radovat i z takovýchto ryb na vodách, kde je váhový průměr velmi nízký přeji spoustu podobných zážitků. Ostatním, ať velký mámy taky berou..😉🎣💪🏼.
Jirka Exner
