Pohádka na jezeře Saint Cassien 2.díl

Pohádka na jezeře Saint Cassien – část II.

Máme za sebou dva dny na jezeře a připadáme si jako ve snu. Po sérii kaprů do 15 kg zdolal Vítek krásného 18 kg lysce a zdaleka to nevypadá, že by to musel být největší kapr výpravy.

Po urputném boji se nám daří usnout až po půlnoci.

ÚTERÝ:

Nespali jsme dlouho, ve dvě ráno Vítek dostal další parádní jízdu. Skáčeme do člunu a jedeme za rybou. Tah ryby je velmi solidní a my se po chvilce dostáváme 100 m od lovného místa. Ryba se drží velmi dlouho u dna. Mám obavy, aby nebyl na prutu sumec. Po 20 minutách boje se u hladiny přece jenom objevuje tělo lysce a ne ledajakého. Na první pohled má lysec tutově přes 20 kg, můj tip je 25 kg. Něco nás však velmi šokovalo. Za tak velkým kaprem jezdí sumec a snaží se do kapra navážet. Chci kapra rychle podebrat, ten se však podběráku lekne a zajíždí zpátky do hlubin jezera. Po dalším horlivém pumpování se kapr dostává ke člunu. Sumec se ho stále drží. Připravuji podruhé podběrák a opět vidíme něco velmi netradičního. Sumcovi dochází, že by mohl o své velké sousto přijít a v tu ránu se rozhodne na kapra zaútočit. Jen o vlásek ho mine a já kapra podebírám. Kapra v podběráku zvedám a pokládám do člunu.

V ten moment jsme si všichni ulevili, nejvíce asi stíhaný kapr. Jedeme ke břehu a je nám jasné, že si Vítek vytvořil nový osobáček. Na břehu máme vše připravené a tak jdeme měřit. Shodujeme se na 103 cm. Připravuji vážící sak, odvazuji ho na trojnožce a Vítek kapra připravuje k vážení. Chvilka napětí, ručička se zastavuje na 23,7 kg. Vítek neváhá a prohlašuje opět památnou větu „TAK TOHLE JE NEJVÍC DOBŘE”. Kapra po domluvě sakujeme. Jedná se asi o největší přestupek na jezeře, ale tak velkého kapra by chtěl mít asi každý nafoceného za denního světla. Navíc zbývá pouze pár hodin do rozednění a tak kapr v saku nebude dlouho. Kapr se nechal zlákat na 30 mm kuličkou Big S + pop – up Oliheň. Po zavezení prutu s Vítkem dlouho přemýšlíme o tom, co nám Cassien může ještě vydat za poklady. Spát jdeme asi kolem čtvrté hodiny ranní. Z krásného snu mě budí můj příposlech. Parádní hrčák dává naději na pořádného kapra. Prut mám v mžiku v ruce a pouze dobrzďuji cívku navijáku. Ryba však nadále odmotává mojí šňůru a já volám na Vítka, že mám rybu. Okamžitě vybíhá z bivaku a my znovu skáčeme do člunu. Rybu dojíždíme a já ji začínám zdolávat. Ta mi však dává jasně najevo, kdo je tu zatím silnější. Můj prut Century NG 3lb se do vody ponořuje až po třetí očko. Podobný souboj jsem zažil pouze jednou, bylo to na přehradě Ebro a byl z toho osobák 21,1 kg. Tentokrát boj trval dobrých 20 minut. Vítek napoprvé podebral krásného lysce a já si mohl od plic zařvat: „YES!“. Na první pohled jsem lysce šacoval na 20 kg. Na břehu jsme kaprovi navážili ještě o 1,4 kg více a mohli jsme začít slavit můj nový osobáček. Metr ukázal 101 cm a 21,4 kg byl opravdu můj sen, který jsem si na Cassien přijel splnit. Kapr zabral na dvě 24 mm kuličky boilies PitBull Squid. Během souboje se rozednilo a já mohl kapra ihned nafotit a pustit nazpět do vody.

Po krátkém odpočinku jsme se vrhli na Vítkův osobáček. Několik fotografií na břehu ve vodě a pak kapra pouštíme zpět do jezera. O slovo se zase přihlásila Metaxa, zůstalo nám jen trochu na dně. Přes den se Vítek jel podívat na své opuštěné místo na mělčině a zjistil, že je na svém návazci znovu bez boiliesu. Vysvětlení se mu dostává ihned. Na místě se zdržuje velké hejno sumečků amerických a ti co najdou, to sežerou. Vítek se rozhoduje toto lovné místo opustit a najít si nové. To nalézá na hraně laguny, která je po jeho pravici ve hloubce 13 m. Přes den zůstáváme bez záběru. I přesto neváháme a odpoledne dáváme do vody opět pořádnou porci krmení, 50 kg pšenice + 50 kg řepky, 20 kg pelet a 10 kg boiliesu. To vše na 8 prutů, které jsme až na jeden přes den nepřeváželi. Večer na nás opět zaútočili komáři a my se před nimi raději schovali do spacáku. Do půlnoci zůstáváme bez kontaktu s rybou.

STŘEDA:

První záběr této noci přišel 30 minut po půlnoci. Zabral na boilies Rambo „se červená“ a to na kombinaci 2 ½ kuličky 24 mm. Kapr vážil 13,7 kg a měřil 91 cm. Další kapr přišel o 45 minut později a to na 2 kuličky PitBulla, tentokrát se jednalo o šupíka a jeho parametry byly 11,3 kg a 91 cm. Vítek zakontroval po hodině svým lyscem 89 cm a 10,8 kg na 2 x 24 mm Fanatiky. Další kapřík ochutnal boilies ze směsi XTR – broskev/chobotnice a byl to lysec o váze 8,1 kg. Po sérii několika kaprů se Vítkovi povedlo do rána ulovit ještě několik cejnů a jednoho sumce. Přes den se snažíme nabrat síly, které jsme v noci ztratili, ale nějak se nám to ve 40-ti stupňovém vedru nedaří. Zjišťujeme, že nám rapidně dochází pitná voda a my budeme muset vyrazit do města. Naštěstí se domluvíme s kolegy z Čech, kteří dorazili také na Cassien, že si od nich nějakou vodu vezmeme. Přes den opět zůstáváme bez záběru, ale i přes to krmíme, krmíme a krmíme. Výsledek se opět dostavuje večer, tentokrát těšně po setmění. Na Vítkův prut od hlavní bójky dostává lysce o váze bezmála 12 kg a do půlnoci na ten samý prut ještě lysce 7 kilo. Oběma zachutnala Fanatika o velikosti 2 x 24 mm.

ČTVRTEK:

Moje chvilka přichází po třetí hodině ranní. Neskutečně brutální jízda a stejná razance pokračuje i po přibrzdění cívky. Řvu na Vítka, že mám na prutu něco hodně velkého a ať kouká vylézt se spacáku. Následuje stejný průběh, který už máme velmi dobře natrénovaný a vyrážíme za rybou. Ta si na dálku 200 m pořád bere šňůru. Nakonec rybu dojíždíme o 300 m za naší hlavní bójkou. Neuvěřitelné, ryba se nechce nechat pumpovat a ocasem mi bouchá do šokového vlasce o průměru 0,50 mm. Souboj opět připomíná rybu přes 20 kg. Modlím se, aby to byl kapr. Nevím, po jak dlouhé době to bylo, co se kapr poprvé ukázal. Jeho parametry nebyly tak velké, jak jsem podle boje odhadoval, ale i přes to jsem byl velmi rád, že to není sumec. Jenom opatrně, všiml jsem si, že mi poprvé neodpadlo olovo a tak mi bylo hned jasné proč kapr tak bojuje. Nakonec vše dobře dopadlo a my se můžeme vydat na zpáteční cestu ke břehu. Celou cestu přemýšlím o tom, jak to že neodpadlo olovo. Na břehu jsem tento rébus rozluštil. Při pokládání montáže se šňůrka zamotala do klipu tak nešikovně, že prostě olovo ani odpadnout nemohlo. Lysce jsme na břehu zvážili a ručička váhy ukázala rovných 16 kg. Byl to velmi starý, ale krásný kapr. Po nafocení dostal pusu a byl vrácen zpět do svého živlu. Starý mohykán neodolal 2 ½ kuličce Ramba. Po zavezení prutu jdeme spát a probouzíme se do krásného dne.

Po snídani vyrážím pro vodu. Kluci sedí necelých 500 m od nás. Po příjezdu k nim dostávám panáka na uvítanou. Bráním se zuby nehty, ale po chvilce neodolám a dávám si do první nohy. Tak to zase jednou byla velká chyba. Po vypití lahve Slivovice, přichází na řadu Tullamorka a na závěr flaška Vodky. Nevím, jak to vše tak rychle uteklo, ale na naše lovné místo se dostávám v šest hodin večer. Vítek, už mě nervózně vyhlíží, jedeme ihned krmit. Během krmení se dozvídám, že se přes den nic nestalo. Já, ale hlásil, že se stalo. Měl jsem docela pod kulichem a navíc jsem si přes den luxusně spálil kolena. Po příjezdu ke břehu okamžitě zaléhám do spacáku a jdu se prospat. Po pár hodinách mě přepadne zimnice a já celou noc nespím.

PÁTEK:

Ve tři hodiny ráno slyším můj příposlech a vystartuji k prutu. Po jemném záseku vyrážíme za rybou, která nakonec končí v podběráku. Na břehu zjišťujeme délku a míru. Nejedná se o žádného obra, ale 84 cm a 12,4 kg na Cassu potěší. Po zavezení svého prutu, přichází Vítkovi záběr, kapr měřil 93 cm a přes jeho délku dosahuje podobnou váhovou hranici jako můj kapr před několika minutami a to 12,8 kg. Po dalších patnácti minutách přichází Vítkovi další šupík o váze 11,6 kg. To je do rána od kaprů vše a Vítkovi opět najíždějí cejni.

Ráno se probouzíme opět do slunného dne. Máme před sebou poslední den a noc a tak do toho chceme dát maximum. Moje spálená kolena se snažím zakrývat ručníkem a odřená chodidla do krve od skvělých vietnamských papučí už raději neobuji. Přes vedro, které na Cassienu panuje, se raději pařím v teniskách. Máme poslední zbytky krmení, 50 kg řepky a 50 kg pšenice. Neváháme ani minutu a odpoledne opět zakrmujeme. K večeru přicházejí Vítkovi první záběry od cejnů a to i přes to, že nastražil 2 kuličky boiliesu o velikosti 24 mm. Já jdu spát před jedenáctou hodinou.

SOBOTA:

Ze snu mě probudí líbivý tón mého příposlechu. Skáču do připravených pantoflí, zakleji bolestí, ale po záseku bolest nevnímám. Ryba je opět na prutu a znovu vyzývám Vítka ke spolupráci. Ten neváhá ani minutu a jedeme za rybou. Po krátkém souboji Vítek podebírá mého šupíka o váze 12,5 kg. Na břehu pořizujeme několik foteček a šup do vody. Vyvážím prut do stejných míst k hlavní bójce, pak jdu pokračovat ve spánku. Po necelé hodině klidu se ozývá prut, na který jsem nalíčil pastičku v podobě kombinované nástrahy. Opět skáčeme do člunu a jedeme si pro další rybu. Krásný souboj a krásná ryba, která neodolala kombinaci na panáčka a to Rambo se červená + Pop – up med od Top Secretu. Na břehu lysce fotíme a obdivujeme jeho proporce. Váhá 14,4 kg a 86 cm. Neskutečně nádherná ryba a já Vítkovi říkám, že jsem maximálně spokojený. To však netuším, co mě ještě čeká. Po pěti minutách od zavězení prutu přichází razantní jízda na prut od hlavní bójky. Jemně dosekávám a s Vítkem pospícháme za rybou. Ryba se drží u dna a nedaří se mi jí zvednout ke hladině. Říkám Vítkovi, že to bude asi sumec. Po urputném pumpování dostávám rybu na dohled. Řvu na Vítka: „Je to kapr! A velký je jak prase!“.

Rozklepala se mi kolena. Kapra se pokouším pomalinku pumpovat k hladině a daří se. Hlavně musí vše vydržet. Háček, šňůrka, vlasec, souboj bych chtěl mít už šťastně za sebou a v tom Vítek hlásí: „Mám ho!“. Vybuchují radosti a děkuji na celé jezero. Pohledem do podběráku odhaduji lysce přes 22 kg, to bude zase nový osobáček. Na břehu kapra pokládám na podložku. Vidím, že není zase tak dlouhý, 95 cm zdaleka není můj osobák, ale tlustý tedy rozhodně je. Váhu řádně kontrolujeme a odvažujeme sak. Kapra pokládám do saku a soustředím se na ručičku na váze. Ta letí přes 15 kg i přes 20 kg a zastavuje se na rovných 24 kg. Bomba, bomba, bomba! Nemohu tomu uvěřit. „TAK TO JE NEJVÍC DOBŘE“, beru si Vítkovu oblíbenou větu do úst a jsem ten nejšťastnější člověk na zeměkouli.

Lysec se nechal zlákat na 2 ½ kuličky Rambo se červená. Kapra sakuje k rannímu focení a poté vyvážím prut do stejných míst, co kdyby náhodou… Máme už všechny baterie vybité a tak Vítek zůstává na břehu s mým prutem. Já aretuji svojí montáž o tyčku, která je na držáku echolotu. Po ujetí 60 m mi vystřeluje montáž do vody. Nejdříve nevím, co se děje, ale po rozsvícení čelovky zjistím, že Vítek už není u mého prutu, nýbrž u svého a něco zdolává. Pospíchám mu na pomoc a po lehčím souboji mu podebírám lysce o váze 11,7 kg. Na břehu děláme několik fotografií a kapra pouštíme. Já si jdu poté pro svůj prut, který mi Vítek položil do křoví. Jsem velmi rád, že nezapomněl odklopil překlapěč u navijáku.

Vlasec domotávám, ale ten směřuje úplně do jiných míst, než by měl. Mám rybu! Okamžitě volám na Vítka: „Spát se nejde!“, ten jako správný parťák neváhá a běží mi asistovat. Tentokrát mi kapr zajel do laguny, kterou mám po levé ruce a já přemýšlím, jak je možné, že mi nezamotal ani jeden prut. Na tuto otázku mi Vítek rychle odpovídá. Ty si vozíš náhradní olovo na tyčce od echolotu a já říkám, že ne. Pak mi vše dochází, montáž kterou jsem naposled vyvážel se vymrštila a olovo zůstalo ve člunu. Nikdy asi nepochopím jak to ten kapr tak rychle našel, seknul se bez olova a proč se vydal jako jediný do laguny. Po krásném souboji skončil poslední kapr výpravy v podběráku. Vážil 13,6kg a neodolal 2 ½ kuličkám Ramba. Po puštění kapra jsem na břehu říkal něco o sedlákovi a bramborách. V osm hodin ráno dorazili kolegové z Čech Jarda a Petr, obdivovali můj úlovek a gratulovali mi. A proto, že foťák i kameru jsem měl vybitou, můj osobáček i ochotně nafotili. Při focení jsem schytal pár pohlavků, které mi kapr uštědřil ocasem.

To byla bezesporu pomsta za jeho sakování, které nemám příliš v lásce. V dopoledních hodinách jsme vše zabalili, klukům popřáli na našem místě hodně zdaru a vyrazili jsme k mostu. Na ruční pohon to šlo velmi pomalu. Cestou jsme si všimli, že plno rybářů na Cassienu používá solární panel na dobíjení baterií a nám je zcela jasné, že příště jim budeme také vybaveni. Po příjezdu k mostu jsme vyložili věci a nanosili je do auta. Po poslední koupeli v jezeře jsme vyrazili do nedaleké restaurace GRILL 55, abychom se před návratem domů posilnili šťavnatým steakem. To byla parádní tečka za naší veleúspěšnou výpravou.

Michal Sedláček