Krok za krokem aneb cesta k úspěchu.

Krok za krokem aneb cesta k úspěchu.

Znám mnoho kaprařů, kteří se k velkým kaprům dostali velice rychlou, a pro mě ne tak zajímavou cestou. Mluvím o rybářích, kteří své trofejní úlovky začali lovit na soukromých revírech, nebo jim k tomu velkou měrou pomohl nějaký jiný zkušený rybář. Osobně proti těmto rybářům vůbec nic nemám a chci upozornit, že tímto článkem nechci říci, že jejich cesta k trofejním rybám je špatná. Já ale zažívám cestu úplně odlišnou, po které jdu od začátku sám a musím říci, že zdaleka nejsem na konci a už teď vím, že jsem rád právě za to, jak jsem se k lovu velkých kaprů dostal právě já.

Vraťme se proto o několik let zpět. Začíná rok 2005 a mně se do rukou dostává videokazeta o lovu velkých kaprů. Do doby, než jsem videokazetu shlédnul, jsem rybařil jen velmi málo a hlavně lovil spíše bílé ryby. Tato kazeta mi ale ukazuje naprosto jiný způsob rybaření, konkrétně kapraření. Poprvé vidím vybavení, potřebné pro lov kaprů, které jsem do té doby nikdy neviděl a hlavě poprvé vidím lov velkých kaprů a začínám si uvědomovat sportovní rybařinu, když vidím, jak jsou všechny ryby po ulovení šetrně vráceny zpět vodě.

Tuto kazetu shlédnu v následujícím měsíci ještě několikrát a to vede k myšlence, že bych se také začal věnovat cílenému lovu kaprů. Proto už na jaře roku 2005 zkouším ušetřit peníze na lepší výbavu. Moje první plány jsou, že tento rok z kaprařinou začnu, dokoupím potřebné vybavení, seznámím se s používáním nástrah a návnad, a příští rok už pojedu na plno od začátku. Při pořizování prvních věcí potřebných pro lov kaprů si ale začínám uvědomovat finanční prostředky, které budou nutné právě na tu výbavu, jakou jsem viděl na videokazetě.

Rychle tak chápu, že za rok výbavu nedokoupím a to také z důvodu, že je mi 15 let a nemám nikoho, kdo by mě jakkoliv finančně podpořil. Kupuji tedy jen základní vybavení, jako je větší podběrák a podložka pod ryby. Dále, ale zjišťuji, že velkou neznámou pro mě bude krmení potřebné pro lov větších kaprů. Na videokazetě jsem viděl kuličky tzv. „boilie“. Na trhu, už je ale nepřeberné množství výrobců, příchutí, velikostí atd. Proto se pro první lov rozhoduji koupit pouze nějaké boilie na háček, pro mě naprosto nic neříkající příchutě a krmit budu výhradně kukuřicí, se kterou jsem již měl nějaké zkušenosti při lovu bílých ryb. A tak už v létě roku 2005 začínám s lovem zaměřeným na kapry.

Následující tři roky, se ale nedostavují úspěchy a já tak po každé sezoně sháním další nové informace, protože zjišťuji, že jak jednoduše to vypadalo na videokazetě, to v reálném světě kaprařiny není a to i proto, že jsem úplný začátečník. V těchto třech letech poznávám kaprařskou bižuterii více do hloubky, učím se novým montážím, které důkladně studuji na internetu a zkouším se alespoň trochu vyznat v množství krmení, které je pro lov kaprů nabízeno, pomocí čtení článků a příspěvků na rybářských serverech. Jelikož, chytám výhradně na řece, snažím se řeku často navštěvovat a objíždět na kole jen tak bez prutů. Řeku dlouhé hodiny pozoruji a sleduji i okolní rybáře a jejich chování. Tím se mi daří zjišťovat, kde se otáčejí ryby a kde chytají rybáři nejčastěji, jak moc krmí a někdy i co dávají za nástrahu a jaké mají montáže. Díky několika ochotným rybářům se také dozvídám postupné informace o reliéfu dna na jednotlivých místech řeky a pomalu si dávám dohromady místa, která bych chtěl začít navštěvovat. Z toho všeho si vyhodnotím jakýsi kompromis, který začnu zkoušet pro svůj lov. Po těchto třech letech lovu, jsem nedostal na břeh kapra nad 60cm, ale v hlavě mám konečně reálné myšlenky, které začnu zkoušet další rok.

Je jaro roku 2008 a pro mě začíná další v pořadí již čtvrtá sezóna, kdy se věnuji kapraření. Od začátku sezony dělám všechno jinak než předešlé roky. Začínám chytat na nových, už více ověřených místech a snažím se krmit výhradně boiliesem. Tento rok zároveň začínám praktikovat lov několik desítek hodin, někdy i několik dní. Myslím, že toto je pro následující rok rozhodující.
Uskutečňuji první výpravu a hned na dvě noci. Poprvé chytám za tmy, poprvé chytám více než 5 hodin a poprvé používám boilie, které vím, že je na tuto vodu osvědčené a řekl bych, že dost univerzální na celý rok. Konečně je to tady! Po třech letech snažení přicházejí první úspěchy v podobě kaprů přes 70cm. Postupně, tak prochytávám asi 100 metrový úsek řeky a začínám zjišťovat, kdy ryby nejvíce reagují a kdy naopak skoro nemá smysl k vodě chodit. To vše poznávám velice okrajově, jelikož píši pouze o již zmiňovaném 100 metrovém úseku řeky. Na konci sezony roku 2008 se mi daří vytáhnout kapra o váze 14 kilogramů a já tak končím svojí první vydařenou sezonu. V zimě toho roku, ale řeším pořád stejný problém a to finanční. Vzhledem k tomu, že jsem alespoň z části přišel kaprům na chuť, rád bych do příští sezony koupil nové pruty a chtěl krmit výhradně boiliesem. Při dlouhých zimních večerech mě proto napadá myšlenka oslovení kaprařské firmy o podporu v krmení. Toto snažení se mi vyplácí a já se na další sezonu domlouvám na spolupráci s firmou Chytil, která mi bude dodávat krmení, a se kterou spolupracuji dodnes. Postupně šetřím na pruty a další potřebné, kapřaské vybavení. Do nové sezony jdu plný očekávání. Nové pruty, k dispozici poměrně dost množství boilies a zkušenosti z předešlých let. Opět chytám několik kaprů kolem 70cm a pokouším se pochytávat nová místa. Získávám tedy další informace o reakci ryb na různých místech řeky a postupně si během dvou let tvořím místa, která jsou vhodná na určité roční období. Chtěl bych podotknout, že místa vhodná pro lov si musí člověk prostě prochytat aby zjistil co a jak. Mockrát jsem se dočetl, jaká místa jsou vhodná pro jednotlivá roční období. Ovšem ve skutečnosti, je to všude jinak a nejde proto udělat jasný závěr, který by vždy platil jednoznačně.

Nyní je rok 2012. Úsek řeky, mapuji dodnes a mapovat nadále budu a zkouším již chytat na úseku dalším. Získávám tak stále více možností kam chodit lovit, protože mám stále více prověřených míst. Za 7 let lovu kaprů se mi podařilo sehnat dostačující výbavu pro kaprařinu. Mám několik druhů boilies (od levnějšího Kořeněného tuňáka, Skunka s játry až po „vytuňeného“ PitBulla – superfišku, o kterých vím, kdy a kde fungují) a daří se mi dosahovat stále více úspěchů. Ten největší se mi podařil v záři tohoto roku, když jsem vytáhl kapra, který atakoval hranici 20-ti kilogramů.

Závěrem bych chtěl všem začínajícím kaprařským nadšencům popřát mnoho úspěchů a doporučit jim trpělivost, která je potřeba, pro objevování kaprařiny, protože každý začátek je těžký a ani já po sedmi letech zdaleka nemohu říci, že jsem na konci. Stále objevují nová místa, nové metody, nové montáže a stále také zažívám neúspěchy, které ke kaprařině neodmyslitelně patří, ale právě neúspěch mě motivuje k dalšímu poznávání světa jménem kaprařina. Proto bych každému začínajícímu kapraři přál to, co jsem já zažil při svém bádání, protože jsem zažil tu rozdílnou radost z ryby, za kterou si člověk složitě jde a radost z ryby, kterou rybář dostal skoro připravenou na háček.

„Dnes už si přesně nevzpomínám na prvního kapra, kterého jsem chytl cíleně a dal mu svobodu, ale za to si pamatuju ten pocit, kdy jsem si uvědomil, že přesně tohle je to co chci a že tohle je to proč lovím kapry. Vždyť samotný záběr a následný souboj s rybou už je zážitek sám a pohled na odplouvající rybu je vždy jedinečně krásný“