„Bulharské“ peklo

„Bulharské“ peklo

Loňské jarní kolo Divize a Krajského přeboru MRS ve feederu na Svratce v Pouzdřanech dopadlo z hlediska úlovků bídně a tak se na zimním zasedání začalo hovořit o změně revíru. Vybrat vhodnou vodu, na kterou by se vešlo alespoň padesát závodících rybářů však není vůbec snadná záležitost. Druhé kolo se bude konat na Mušově, to je jasné. Padl i návrh pořádat obě kola v Pasohlávkách. Což o to, zkusit si jarní i pozdně letní variantu této oblíbené závodní tratě by mohlo být zajímavé, ale přeci jen zvítězila varianta nedělat z Krajského přeboru jakési Mistrovství Mušova a oba závody se tak budou konat na odlišných vodách. Vybrána byla závodní trať na řece Dyji v Bulharech.

Pro většinu z nás (mě nevyjímaje) velká neznámá. Úsek se nachází několik kilometrů pod hrází Novomlýnské nádrže a Dyje má v těchto místech charakter nížinné, poměrně hluboké řeky se středním proudem. Já jsem zde chytal v minulosti jen jednou s nevalným výsledkem a hlavně absolutně bez nabyté zkušenosti, co by zde mohlo fungovat. Z toho pramenilo to, že jsem si před závodem vůbec nevěřil na dobrý výsledek a na závod jsem se moc netěšil. Naštěstí mám prostředí pod Pálavou moc rád a tak mě tento stav pár dní před závodem přešel. Zhruba tři týdny před termínem pořádání závodu nastaly vydatné deště, které zejména do Čech přinesly rozsáhlé povodně. Morava jich zůstala relativně ušetřena, ale i zde v době kulminace hladiny protékalo několikanásobné množství vody, než je obvyklé. Situace se naštěstí rychle lepšila a před závodem byl průtok již na obvyklých nebo dokonce spíše podprůměrných hodnotách. Voda se také hodně pročistila a viditelnost v ní se blížila dvěma metrům, což by teoreticky mohlo znesnadňovat situaci nám závodníkům. Což se také potvrdilo, byť na vině byly spíše jiné faktory.

V pátek před závodem jsem chtěl vyrazit potrénovat. Jak se v mém případě často již stává tradicí, nějak jsem se k trénování nedostal. Tentokrát však byly na vině pracovní povinnosti a moje nutná účast na polním dnu. Závod je jednodenní a probíhá netradičně již v sobotu, takže v pátek večer vyrážím směrem k Pálavě. Na lesní cestu, která k místu konání závodu vede lužním lesem sjíždím již za tmy a krátce poté potkávám teréňák patřící podle polepů správci polesí. Raději zastavuji a z okénka vysvětluji, co vlastně v lese za tmy pohledávám. Správce o závodu ví a tak mě pouze požádá o vyřízení pozdravu pro organizátora závodu Martina Maťáka. Na místě jsou již zaparkována auta všech kluků, kteří se závodu zúčastní, ale kolem je naprosté liduprázdno. Všichni odtáhli do osvěžovny v Bulharech 🙂 Ve vzduchu poletují neskutečná kvanta komárů a jsem od nich okamžitě doštípaný. Otevřel jsem si jednu kuželku (rozuměj lahváče), nabral v řece vodu na rozmíchání krmení a pustil se do míchání. To byla jediná činnost, kterou jsem ten den kvůli stupňujícímu se řádění komárů zvládl a šel jsem do auta (také plného komárů) spát.

Ráno se všemi zdravím a po již téměř tradičním společném panáčku od stréca Ladi Kortiše jdeme losovat místa. Závodní úsek je rozdělen na tři sektory po třinácti lidech. Pro obě kola losuji zhruba předěl sektoru B a C, ráno C4, odpoledne B13. Budeme chytat v pozměněné sestavě – Laďa Oliva a já zůstáváme, Radynka kvůli jeho ligovým povinnostem nahradí Jirka Denemarek. Družstvo pojmenováváme Preston Feeder D-team. Předpověď počasí neslibuje nic příjemného – celý den slunečno, vysoké teploty a už v přípravě vše nasvědčuje tomu, že se předpověď vyplní. Rozdělávám jen tři pruty – jeden medium, jeden heavy a pro případ, že by se ryby „rozkousaly“ i krmící prut s decovým krmítkem. V přípravě časově všechno relativně zvládám, posez na břehu je komfortní, úsek je regulovaný a tak je za zády spousta místa a posekaná tráva. Závod začíná, posílám do vody pár plných krmítek na rozkrmení a poté nahazuji i s nástrahou na háčku. Tempo závodu je klidné, hodně klidné, lépe řečeno až neskutečně nudné. Ryby totiž na nabízené nástrahy nereagují, chytají se jen ojedinělé ryby, sem tam má někdo dvě ryby a několika šťastlivcům se podařilo ulovit tři kousky. Já jsem po celé kolo bez záběru s výjimkou jednoho okamžiku, kdy po nevýrazném záběru zdolávám rybu. Nebude úplně malá, musím korigovat směr jejího úniku, aby mi nevjela k sousedovi sedícímu po proudu. Po jejím přitažení ke břehu vidím, že je to pěkný skalák, což jsem podle způsobu boje i předem tipoval. Bohužel v okamžiku, kdy sahám po podběráku mi ryba padá. Zazní jedno neslušné slovo, ale kdybych v tu chvíli tušil, jak důležitá ryba to byla, padlo by z mých úst něco ještě mnohem horšího. Druhý den po zveřejnení výsledků totiž vidím, že by mě tento úlovek povynesl na druhé místo v celkovém pořadí závodu. Nechytám však první závod a za těch pár let mých pokusů o závodění vím, že se nechytá na „kdyby“, ale hodnotí se ryby. Trudné myšlenky tak rychle pouštím z hlavy, vlastně jsem se jimi ani pořádně nezačal zabývat. Ve výsledkové listině prvního kola tak u svého jména podepisuji pro závodníka nepříjemně kulaté čísloJ

V přestávce mezi oběma koly se občerstvujeme u stánku a shodujeme se, že odpolední kolo bude co do úlovků zřejmě ještě horší, než to ranní. Slabou útěchou tak zůstává to, že se ráno odhlasovalo zkrácení odpoledního kola ze čtyř na tři hodiny. Ranní kolo se chytalo klasicky na čtyři hodiny. Je tu začátek druhého kola a při popisu jeho průběhu skrz všemi třemi sektory můžu být velice stručný. Dopoledne si nějakou rybu ulovila zhruba polovina lidí ze startovního pole, odpoledne by počet úspěšných dal spočítat na prstech jedné ruky. A to doslova – pouhých pět závodníků se dočkalo ryby! Štěstěna mi zřejmě chtěla vynahradit dopolední kolo a tak se dvěma cejny vyhrávám svůj sektor a s 3 300 gramy dosahuji nejlepší váhy z celého odpoledního kola, což mě s ohledem na ostatní zas až tak moc netěší. Ale z jedničky mám samozřejmě radost. V duchu trošku porovnávám úspěšnost zdolání zaseknutých ryb: ráno 1 zaseknutá ryba, 0 zdolaných ryb, odpoledne 2 zaseknuté ryby, 2 zdolané ryby. Samozřejmě, nic to nemusí znamenat, ale vliv na to může mít to, že ráno jsem používal háčky, se kterými mám v poslední době časté problémy s padáním ryb a pro odpolední kolo jsem je raději vyměnil za osvědčené Sarfixy, které mě snad ještě nikdy nezklamaly. Bohužel již nejsou k sehnání a tak pouze využívám starých zásob, které se tenčí. Závod končí a pro komáry jakoby signál konce závodu byl troubením k útoku, najednou je musím odhánět v desetisekundových intervalech. K mé velké radosti se dozvídám, že Olivka taky dělal jedničku. Jirka bohužel neměl štěstí a rybu, která by ho v záplavě nul katapultovala výsledkově nahoru neulovil. Nevadí, dopoledne nás pro změnu zase on výsledkově podržel a tak v globálu podáváme pěkný týmový výkon. To se potvrzuje při vyhlášení výsledků – jsme první! Pořadí v družstvech je vyrovnané, rozdíly mezi prvním, druhým a třetím týmem jsou vždy dva body. V jednotlivcích vítězí „Papin“ Martin Brückner, další z členů Preston Feeder Teamu, zde soutěžící pouze za jednotlivce. Ten se součtem 6 trochu poodskočil, ale jinak je v průběžném pořadí jednotlivců bodově hodně těsno. Vždyť druhý v pořadí má součet 9 a na paty mu tak dýchá i patnáctý se součtem 12. Z našeho družstva se nejlépe umístil Laďa Oliva, byť jako jeden z pouhých dvou lidí, kteří ulovili rybu v obou kolech by si zasloužil i lepší umístění, než konečné páté místo. Rozhodující druhé kolo Divize a Krajského přeboru MRS ve feederu tak bude pořádně napínavé a o vítězích budou začátkem září na již zmíněné Mušovské nádrži u Pasohlávek rozhodovat i maličkosti.

Za družstvo Preston Feeder D-team

Ladislav Ševčík

Autor fotografií Milan Novotný