Průlom

 Nikdy jsem si nestěžoval, ale co se týče loňského roku,jedním slovem hrůza. Že by ryby nebraly, se říci nedá, ale velikost byla katastrofální a já to nedokázal prolomit a chytnout většího kapra nad patnáct kilo. Na ten čas, co tu trávím, to byla fakt hrůza a vše kapříci okolo osmi kilo maximálně.

 

Tím jimi nechci nijak pohrdat, každá živá ryba je úžasná a udělá mi velkou radost, ale … chtěl jsem přeci jen trochu větší, abych mohl udělat pár fotek a poslat zprávu od vody pro své čtenáře co naše stránky sledují … nebudu popisovat do detailů celý rok … to bych psal dlouho a bylo by to nudné.

Jen vzpomenu první velké závody 6.TSCC v dubnu, kde jsem naprosto bezkonkurenčně obsadil závěrečnou příčku. Jako náplast za toto místo jsem dostal týdenní povolenku na Štít, abych mohl zatrénovat a třeba se v dalším ročníku pokusit i o lepší umístění …

… u vody jsem zrovna málo nebyl a spoustu rybářů by mohlo fakt závidět, není to ale jen tak, šest nocí v týdnu na rybách, ale trochu to přiblížím, aby si někdo nemyslel, že dělám prdJ.

Od pondělka jsem jezdil jen „na noc“, což znamená: ráno do práce, vstávačka okolo čtvrté hodiny a hurá do rachoty, naložit okolo sedmi tun zboží na benzinové pumpy a tradá do světa na rozvoz … návrat okolo druhé-třetí hodiny odpolední … vzít kolo a svižně něco udělat pro svou postavu … hihi … po příjezdu musím zaběhnout se svým nej. kámošem na procházku vyvenčit ho … tím myslím mého věrného psa Adouše…J

Najíst a hurá na ně…a tento koloběh točím prakticky celý rok. Nejezdím na noc jen ve čtvrtek, to chodím do práce už po půlnoci, abych byl dopoledne doma a u vody co nejdříve a zabral místo na víkend, jelikož je poslední dobou docela boj o místa. Zlaté staré časy, když byl člověk u vody pomalu sám jsou nenávratně pryč … no a jsem konečně na rybách na celý víkend.

Musím zde poněkolikáté poděkovat své ženě a dětem, že mě vlastně tento styl života tolerují a remcaj jen zřídka J. Tak to jen tak trochu pro představu, jak často jezdím k vodě. Prostě pořád. No a pořád jsem chytal menší ryby nebo nic.

Začnu koncem září, kdy jsem přišel o práci z důvodů likvidace firmy. Nic příjemného to nebylo, ale zase ze mne vše spadlo, nejhorší je nejistota, když člověk neví, kdy to přijde, občas se špatné zprávy dostaly až k nám, řidičům … a bohužel přišlo to znenadání. Řekl jsem si, že si dám prostě „oraz“ a měsíc se budu jen válet u vody. Teď si jen určit tu správnou polohu kde?

Po chvilce přemýšlení, kde se zabydlím, jsem si vzpomněl na svůj výherní šek z jarních kaprařských závodů, který jsem obdržel jako náplast za poslední místo.

Dorazil jsem na místo a po kafíčku u pana správce jsem se nakonec rozhodl jet na vodu označenou jako „ Béčko“.  Trochu to tady už znám a již jsem tu byl, kousek od plotu bylo navíc volné místo.

Už jsem se nemohl dočkat, až bude nahozeno, na jeden prut jsem nasadil popku od Sonubaits ananas zalitý AMK banán a na druhý 20 mm Superfišku – nahnilého kraba s plovkou také od Sonubaits krab.

Doufám, že se něco konečně bude dít, vše se prolomí a začnu chytat větší ryby. První noc, těsně před půlnocí se to rozjelo, krásný záběr a na podložce leží nádherný lysec okolo 13 kg … udělal mi obrovskou radost a doufal jsem, že to takhle půjde dál..

NEŠLO! Další tři dny ani píp!! … stále jsem pozoroval vodu, jak se na prostředku pískovny vyhazují monstra, jen jsem zíral. Pořád jsem věřil tomuto místu a nechtěl se stěhovat.

Čtvrtý den bez záběru! …zoufale jsem chodil po břehu s domněnkou, že bude následovat další „výbuch“ bez ryby. Došel jsem až k prostřední části, kde se ukazovala ryba nejvíce…a netrvalo dlouho a byl jsem přestěhovaný.

Změna místa ryba jistá … hihi … místo házení jsem tady musel zavážet pod druhý břeh, sestavu na háčku jsem neměnil. Po zavezení jsem si uvařil kávu a pozoroval vodu. Nevím proč, ale vše ustalo včetně výskoků ryb a já byl celkem deset dní absolutně bez ryby!

Propukla ve mě mírná panika, že tento rok prostě stojí opravdu za „h“ a že nic nechytnu, nastávající „depka“ mě mírně srazila na kolena a už jsem začal věřit, že odjedu domů.

V tuto hroznou chvíli za mnou dorazil kamarád Sláva, který mě slovy: „Neboj, teď to půjde“hodně rozesmál.

Další 3 dny ani ťuk! …  a pak přišla od Slávy ta památná věta: „Musíš si dát panáčka na kapra“.

Můžu říct ( napsat ), že chuť nebyla na nic, ale jelikož pro ryby jsem ochoten udělat vše, nalil jsem do sklenice asi ten správný mok … Netrvalo dlouho a ono to začalo ohromně fungovat, asi to tak nějak mělo být. Byl jsem vesel a rybky začaly brát, a já stále něco málo popíjel a ono to pořád fungovalo. Stejná sestava, stejné nástrahy a fungovalo. Nakonec to byla super výprava a já vydržel tři týdny…

Tak smůlu jsem snad zažehnal a teď se bude jen a jen dařit… brzy se ozvu.

Zatím se mějte moc fajn ahoj Miras