Rybařina bez kilogramů aneb malá kaprařina (1.část)
| Rybařina bez kilogramů aneb malá kaprařina (1.část)
Je polovina července, já sedím v bivaku a schovávám se před silným deštěm. Při čekání na záběr mě napadá otázka: „Jde dělat kaprařinu bez nutnosti honby za kilogramy a centimetry?“ |
Bohužel se stále častěji setkávám se situací, kdy rybář kaprař při vážení úlovku „hypnotizuje“ ručičku váhy směrem vzhůru, jak to jen jde. Musím přiznat, že i já jsem se v počátcích mého rybářského snažení s tímto „zlozvykem“, či jak to nazvat, potýkal. Včas jsem ale pochopil, že touhle cestou jít nechci. Nyní je třeba se zamyslet, proč všem vlastně jde hlavně o ta kila? Z mého pohledu je odpověď jednoznačná. Neustálé masírování rybářské ale i laické veřejnosti o tom, jak někdo chytil takové a takové množství ryb, nebo jak byly ryby velké a těžké, dožene člověka k soupeření, i když prvotně začal s kaprařinou hlavně kvůli zálibě a odpočinku. Je potřeba brát v dnešní době všechno s rezervou a s rozumem, zamyslet se nad tím, co je skutečně na informacích od některých rybářů pravda a co ne!!! Velký problém, také vidím v převážení kaprů do soukromých revírů, kdy daný správce revíru potřebuje, aby ryba měla co nejvíce centimetrů a kilogramů. Takzvaná trofejní ryba totiž dokáže do těchto revírů přilákat mnoho potencionálních a hlavně platících rybářů. Ti pak mají tendenci rybám také nějaké to kilo přidat. Ostatní rybáře pak informují o nadnesené váze a tím je vyzývají k nekonečné honbě za mírami a kilogramy. Nechci se dotknout nikoho z rybářů ani ze správců soukromých revírů, ale tento problém zde je a já sám jsem tyto věci skutečně poznal. Myslím si, že každý koho se to týká, dobře ví, co přesně mám na mysli!!!
Při nedávné diskuzi s mým kamarádem padla debata na tzv. „malou kaprařinu“. Malou kaprařinou nazývám své „blbnutí“ na tůňkách, kde lovím krásné kapry do 60cm. V této debatě mě kamarád několikrát utvrzuje, že i ryby kolem 55-60cm jsou pro něj výhra a zážitek. Jenže bohužel jeho pohled na věc je ojedinělý, protože u většiny rádoby kaprařů je názor opačný. Když chytnou malou rybu, jsou nespokojení, k rybě se chovají nefér a neberou jí jako soupeře, protože kapr pod 10 kg pro ně není ryba, která by mu stála za zdolávání. Toto téma mi přijde velmi diskutabilní. Můj názor je takový, že opravdový zapálený kaprař jede k vodě pro zážitky a když vytáhne větší rybu, je to pro něj jen jakási třešnička na dortu, neboť záběr a následný souboj je to proč vlastně loví. Vysvětlení zároveň vidím také v tom, že chytit velkého kapra nemusí být ani trochu složité a prakticky ho může chytit, díky dnes hodně populárním soukromým revírům, každý. Samozřejmě jsem si vědom, že ne každý soukromý revír je jistota záběru a velké ryby, ale když vidím, jak v dnešní době každá voda co má alespoň 2ha se stává rybářským revírem, který je doslova přecpán trofejními kusy, není mi z toho nejlépe L. Když potom z tohoto revíru rybář zamíří na revír svazový, kde chytit větší rybu nemusí být až tak jednoduché a chytá pouze menší ryby, tak je nespokojen, k rybě se nechová šetrně a kdyby mohl, tak té rybě ještě vynadá, co mu vůbec leze na háček!!! Přitom by si měl uvědomit, že i z této ryby při šetrném zacházení může vyrůst krásná trofejní ryba, přesně ta, na kterou dlouhou dobu čekal. Chtěl bych tímto textem připomenout o čem hlavně kaprařina je. Je o zážitcích, o přírodě, někdy také o nových přátelích a dobrodružstvích. Je třeba nezapomínat na to, že někdy méně znamená více. Když například z malé tůňky, kde se častěji chytají menší ryby, dostaneme kapra přes 5kg je to přeci cennější, než například kapr přes 15 kilogramů ze „soukromáku“, kde takových ryb je nespočet. Je nutné respektovat i rybáře kapraře, kteří se věnují lovu menších kaprů, protože i malá kaprařina nemusí být vždy tak jednoduchá a jasná jak se zdá, ale zároveň může být velice zábavná a zážitková.
Chtěl bych proto uvést pár rad a typů jak k takové malé kaprařině přistupovat. Ale o tom až v dalším článku, kde bych nastínil své taktiky při lovu menších kaprů.
„článek byl publikován v srpnovém vydání (8/2014) časopisu kaprománie“
Pavel Bařina
