Mirkův nový osobák z Nových Mlýnů…s nasazením života
Ahoj, jezdím na Pálavu často, ale na poslední výpravu nikdy nezapomenu. Jednak jsem si vylepšil jarní osobák šupináčem dlouhým 102 cm a vážícím 20,5 kg! … a také zažil chvíle, které bych nikomu nepřál.
Zpočátku šlo všechno hladce, příjezd v pátek, nalodění, zakotvení, nahození a velké očekávání. V noci ze začal zvedat dost silný vítr, ale ještě se to dalo vydržet, ráno už vlny olizovaly boční hranu a čekal jsem co se bude dít. Po rozednění jsem raději opustil loď na malém člunu a čekal na zklidnění, které opravdu přišlo a během sobotního odpoledne jsem se dočkal několika záběrů od dalších kaprů 92 cm / 13 kg ,86 cm a asi 70 cm, jednoho jsem pověsil do vázky. Po ulovení osobáku jsem nevnímal vlny kolem a myslel jen na ještě větší rybu … vše na PitBull SuperFish Nahnilý krab + plovka ananas.
Po setmění vypuklo opravdové peklo, dlouhé vlny s bílými čepicemi míjely loď, až se jedna přehoupla přes okraj a bylo vymalováno, voda v lodi nevěstí nic dobrého. Počkal jsem zhruba půl hodiny, jak se situace vyvine, ale další příval vody rozhodl o dalším osudu výpravy. Kotevní tyče přestávaly držet loď na místě a měl jsem obavu, že další nápor větru už nevydrží, loď byla jako na houpačce.
Všude tma a vítr, který bičoval přístřešek na přídi … byl jsem 500 metrů od břehu, do kaprařské idylky to mělo daleko … teď už šlo jen o to, jak se co nejdříve dostat ke břehu a neutopit sebe a loďku. Napsal jsem SMS na tísňovou linku 112, ale bez odezvy. Neváhal jsem a napsal SMS kamarádovi Vítkovi, aby zorganizoval mou záchranu a zavolal na 112 přímo, místo Strachotín! Mezitím jsem se pokusil opustit loď na gumovém člunu, ale elektromotor vůbec nestíhal, raději jsem zůstal u velké lodi.
V noci přichází SMS od Vítka, abych zapnul červené světlo na lodi a počkal na záchranu, zraněný ani vysílený jsme nebyl, jen jsem pořád tak nějak doufal, že pomoc je nablízku a záchrana proběhne hladce, v hlavě mi proběhlo tisíc myšlenek co bych měl udělat. Podle dalších pokynů přes SMS jsem uvázal k lodi lano a vyhlížel hasiče, kteří se opravdu za chvíli objevili ve tmě.
Zapřáhli loď a jejich silné motory zvedly další vlnu, která nalila vodu do lodi. Kotevní tyče ryly dno a byl cítit každý výstupek a překážka. Loď se začala pomalu potápět, jeden z hasičů vzal svou helmu a začal vodu vylévat, abychom se neutopili, boční vlna opět naplnila loď po okraj … no scéna jako z filmu, akorát to bylo doopravdy … a já si jen přál pevnou půdu pod nohama.
Na břehu nás už čekala Policie ČR a do rána jsme sepisovali protokol, balili věci a těšili se domů. Hasiči zachránili loď i vše v ní, za což bych jim chtěl ještě jednou poděkovat. Ale ten osobák stál za to!
Carpmiro, neslyšící rybář
