S DIVOČÁKY ZA ZÁDY

Moje podzimní výprava za kapry, kterou jsem uskutečnil v druhé polovině října, směřovala do zahraničí. Jedná se o vodu, kterou jsem měl „v merku“ několik let, ale nějak mě to pořád časově nevycházelo. Hlavním důvodem, proč jsem se tak rozhodl, je to, že u nás se nedá plnohodnotně rybařit 24 hodin a člověk se nemusí stresovat různými zákazy. Za doprovod jsem měl jako již několik posledních let kamaráda Lukáše.

Cestou probíráme různé informace, které máme o této vodě a promýšlíme taktiku rybolovu. Cesta utíká rychle bez komplikací a v dopoledních hodinách už stojíme na břehu jezera. Lukáš chytá směrem na střed jezera a já v rohu. Začíná klasické rozbalování, ale však to každý z nás důvěrně zná. Asi po půl hodině přichází rybář z druhé strany vody a říká nám, jak je tu už 4 dny bez záběru a že další rybáři chytají spíše sporadicky než stabilně, i když se ryby ukazují. Prohodíme ještě pár vět, pak už se jen věnuji přípravě prutů atd.

Nedočkavě už nahazuji, smířen s tím, že budu rád, když udělám aspoň nějaké ryby, i když věřím mému boilí jak to jen jde, tedy na 100 %. První montáž letí asi tři metry od sousedícího břehu po levé ruce ve vzdálenosti nějakých 100 metrů. Výhodou tohohle místa je, že si kus obejdu okolo břehu a můžu si nakrmit pohodlně jen lopatkou. Krmím zde víc než u ostatních prutů, kde musím nahazovat raketou. Na tento flíček nahazuji testovací novinku Apač, která mě doposud nezklamala a od letošního roku je již v prodeji. Prostřední prut nahazuji do předem „promarkerované“ hrany, která se svažovala z 2,5 do 4,7 metru, zde jsem použil osvědčeného Ramba. Pravý prut nahazuji těsně pod hranu, která se táhne kolmo vůči břehu po celé délce, jen uprostřed je přerušena, takže ideální místo pro chytání. Tomuhle místu jsem věřil ze všeho nejvíc a tak volba byla jasná – Chiméra Red s bílou plovkou, kterou jsem zakapal esenciálním olejem černý pepř. Tato kombinace je hodně selektivní.
Pokračuji ve vybalovaní a stavění bivaku a dalších propriet, po necelé hodině nevěřícně koukám na levého bobina, který je přišponovaný k prutu a cívka se pomalu odvíjí. Okamžitě přisekávám prut a cítím tupý a rozvážný tah. Rybu mám už kousek od břehu, zahlédl jsem krásně stavěného lysce odhadem 20 kilo. Chvíli se přetahujeme, avšak jak to někdy bývá, kapr byl mazák a šikovně se mě vypl při jednom z výpadů na volnou vodu. Sice mě to mrzí, ale na druhou stranu mě částečně potěšilo, že jsem s rybami v kontaktu, když tak slabě berou, ale nedá se nic dělat a okamžitě nahazuji Apače na místo blízko od břehu. Vše je postaveno, krmení nachystaný a teď jen spombovat, spombovat a zase spombovat 🙂 K večeru zdolávám šupináče s váhou 9,10 kg. O téhle váze si ještě postupem času něco řekneme. Zatím jsem spokojen, že jsem ml další záběr a znaven řízením a spombováním už jen zaléhám později večer na lehátko a čekám na záběr.

Všechny dny měly jasný cíl, co tělo a počasí dovolí, musím krmit a krmit. Krmící směs se skládala z boilie, pelet, partiklu a method mixu a vše zalité Boostrem dle jednotlivých příchutí podle používaného boilie. Nejednou jsem se přistihl, že nějak pro mě neexistují hodiny a místo rána už je odpoledne, několikrát mě musel Lukáš zastavit, jelikož by jeho výborná jídla byla studená.
Záběry přichází většinou v noci a jen málo přes den. Jediné, co je zde otravné, tak počasí, slabý déšť se střídá silným několik dní v kuse, ale krmit se musí.

Nyní se vrátím k avizované váze 9,10 kg. Jak si ryby zapisuji do deníčku, tak chytám kapry vždycky dva o této váze proložené kaprem 12,10 a po dalších dvou této váhové kategorie přichází kapr 13,10 kg … a pak zase 2 x  9,10 kg, poté opět větší ale už 14,10 kg. Říkám si, musím to nějak prolomit a chytit kapra který bude váhově končit jinak než jednou desetinou!
Konečně zdolávám kapra o váze 14,70 a doufám, že toto prokletí a hra čísel, která se táhne několik dní snad skončí. Jen tak na okraj, nejednalo se o stejného kapra, byli to lysci i šupináči a pokaždé jiné ryby.
Blíží se poslední noc a nenechávám nic na náhodě a pořád krmím, co to jde, jen s menší změnou, že místo Ramba nabíjím zelenou Chiméru, která zde funguje někdy až famózně. Ta mi se soumrakem dává zabrat a zdolávám několik pěkných kaprů. Okolo osmé hodiny přichází pomalý a souvislý záběr, po záseku mi přijde, že jsem asi zasekl ponorku, jelikož cca 2 minuty si ryba neustále jede dál a dál, bere si přes brzdu další a další metry vlasce. Bohužel prokletí na velké ryby pokračuje. Tah mohutné ryby přestal a po stažení se dívám na přeřízlý 0,50 milimetrový fluocarbon. Okolo půl noci mě probouzí hlásič a cívka se pomalu točí. Ve skrytu duše se modlím, aby se už nic nepokazilo a konečně jsem dostal do podložky místního mohykána. Po deseti minutách už leží tělo mohutného lysce přesahující přes 20 kg ve vaničce, neodolal červené Chiméře s pepřovou plovkou. Konečně se to povedlo. Jelikož celkem dost pršelo a byla taková mlha, že by se dala krájet, nechávám focení na svítání. Do rána přišel ještě jeden střední kapr.
Je ráno a už se těším na to, jak mě Lukáš nafotí a já si pochovám obřího lysce. Po vyndání lysce ze saku se kochám jeho masívní hlavou a krásnou stavbou těla, jsem spokojený. Po několika fotkách opatrně pouštím kapra, který si pokojně odplouvá do hlubin zdejšího jezera.
Nyní několik „veselých“ historek z naší výpravy. Po příjezdu k jezeru jsme si všimli, že na pár místech je vidět rozrytá zem. Tušil jsem, že asi divočáci, ale nevěnoval jsem tomu zas takovou pozornost. Třetí noc ležím v bivaku na lehátku a lehce mě probralo, že se mě přes stěnu bivaku něco lehce dotklo na hlavě, ale jelikož jsem byl utahaný, tak jsem to neřešil a spal dál. Ráno se dívám na otisky kopýtek a už mi bylo jasné, že noční návštěva byla bachyně se selátky. Další večer už přišli dřív a to v počtu 6 dospělých a 4 selátka. Jejich „ofrklost“ byla podstatně větší, jelikož popíjíme kávu a dáváme si večeři, všude ticho a najednou slyšíme zachrochtnutí, vylézám z bivaku a 3 metry ode mě stojí dospělý divočák.
Krátce se na sebe díváme a oba se rychle obracíme pryč. Tahle noc byla jak na jejich návštěvu a co do počtu záběrů bohatá. Okolo půl noci slyším zarachotění u kýble, vyskakuji a vidím lišku, která slídila po něčem dobrém. Ještě bych podotknul, že občas bylo slyšet vytí šakalů, kteří žijí nedaleko v jedné oboře. Zdejší fauna je opravdu bohatá. Přes všechny tyhle návštěvy jsem nevyměknul a bivi jsem měl pořád dokořán, stejně i Lukáš, ten vše pro jistotu jistil v noci z auta.
Tuhle výpravu bych hodnotil výborně a rozhodně bych se sem chtěl na podzim zase vrátit. Perličkou byl můj poslední úlovek 3 dny po příjezdu domů a to myš, která si šikovně vlezla do auta a rozkousala mě bonbony … a to jí bylo osudné.

Všem přeji krásně strávené chvíle u vody s krásnými úlovky.
za CT Carpe Diem Roman