Poprvé na Labíčku

Zdravím všechny slušné rybáře, po loňské úspěšné sezoně je tady konečně po dlouhé zimě sezona další. Moje první jarní kroky vedly na menší 12 hektarovou přehradu, ale bez většího úspěchu. Už tehdy jsem věděl, kde bude následovat moje další výprava a to na řeku. Kontaktoval jsem kamaráda Jakuba, který neměl problém vyrazit se mnou a už v zimě jsme domlouvali jarní výpravu na naší největší řeku. Uteklo to jako voda a květen je tady, přípravy vrcholí a očekávání taky. Ještě týden před výpravou jsme pozvání na rodinnou oslavu úctyhodných osmdesátých a sedmdesátých let do Brna a tak využívám cestu a stavuji se na firmu do Starého Města doplnit nějaké zásoby krmení. Prohodíme pár slov a už nás tlačí čas, protože v poledne musíme být v Brně. Oslava dopadla dobře a k večeru jedeme zpátky domů. Musím se přiznat, že bych chtěl být v osmdesáti nebo aspoň v sedmdesáti taky tak aktivní 🙂

Výprava se blíží a poslední týden v práci utíká jako voda. Je pátek ráno, budík nastaven na 3:15 auto už mám nabalené, takže jenom něco snídám a vyrážím. Kolem osmi hodin ráno jsem dorazil ke Kubovi, dali jsme kafe, v klidu pokecali a Kuba mi ukázal ryby, které se mu podařily ulovit před mým příjezdem, spadla mi brada a už jsem musel mít pruty ve vodě. Měli jsme štěstí, celou řeku jsme měli jenom pro sebe, ale Kuba už byl zabivakovaný u cyklostezky, já mířím kus nad něho a chystám pruty. Jelikož jsou všude lekníny a kameny, jako kmenový vlasec jsem zvolil průměr 0,35mm a nakonec namotal asi 15 metrů 60 lb. fluorocarobnu.

Oba pruty letí těsně pod břeh za lekníny, přikrmuji ke každému prutu hrst boiliesu Apač v průměrů 24mm a užívám si tu nádheru. Kubovi se po chvíli rozjíždí prut hozený těsně pod hranou za lekníny a vytahuje krásného šupíka. Nahazuje prut zpět a jde se podívat kousek za kamarádem. Po chvilce, kdy odešel, se jeho prut rozjíždí znova a já mám tu čest si povodit prvního Labského kapra, po úžasném souboji končí v podložce další  šupík, tentokrát už s té větší kategorie. Moje pruty mlčí a Kuba ještě za tmy vytahuje dalšího kapra, super začátek.

Ráno nahazuji pruty na svoje místo, ke každé montáží  hrst boilí, po pár hodinách se rozjíždí oba pruty téměř současně a zdolávám pěkného lysečka a následně trošku většího šupíka, obě ryby pouštíme přímo ve vodě. Ve tři hodiny odpoledne se rozjíždí prut, který mám hozený víc proti proudu a na konci je krasavec přes 12 kilogramů, super. I když se nám povedlo nějaké kapry chytit, rozhodujeme se v neděli přestěhovat asi o kilometr níž, což se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí. Po přesunu na nové místo jsme si trošku zmapovali místo před námi a pruty letí do vody. Po hodině od náhozu se mi rozjíždí prut, který mám úplně pod nohama a v podložce končí krásný koženáč. Už za tmy se mi rozjíždí prut, který mám umístěný asi 50 metrů po proudu dolů, rychle k němu utíkám, ale po pár minutách souboje mi kapr zajíždí do vázky a je po všem. Kuba tvrdí, že to byla pěkná ryba, mrzí to, ale jedeme dál.

Brzo ráno pruty letí na stejné místa a já si dělám kávu a užívám si nádherný východ slunce, sotva jsem stihl zalít kávu, už to jede na prut nahozený dole po proudu, rychle k něm běžím, ale po večerní zkušenosti raději zdolávám ze člunu a podebírám sice menšího, ale nádherného černého šupíka, vyfotím si jen pár fotek na podložce a může se vrátit do svého domova. Od té doby záběry ustály a já se rozhodl odpoledne z druhým prutem experimentovat, navázal jsem si názec IQ D-RIG, k tomu použil fluorocarbon 25lb háček CRV vel.4 a jako nástrahu banánovou fluoro plovku v průměrů 20mm. Vzal jsem si asi dvě lopatky partiklu a odvezl ho přes koryto na druhou stranu těsně k leknínům.

Záběr na sebe nenechal dlouho čekat, ale po chvilce rybu vypínám. Další záběr se opakoval po chvilce a tentokrát už mi v podběráku končí krásný amur. V této taktice jsem nakonec pokračoval až do konce výpravy a podařilo se mi takto chytat kapry i amury, po každém záběru lopatku partiklu a pár kusů boilie. Prut pod nohama jsem krmil pouze boilím Apač 24 mm, který místním kaprům opravdu chutná, Kubovi se podařil na toto boilies chytit během čtyř dnů a pokaždé na jiném místě nádherný šupík přes osmnáct kilogramů.

Po pár dnech to bylo znát, boilies s ryb stříkalo a záběry byly čím dál víc pravidelné, což na řece zvykem rozhodně nebývá. Čím více se tato výprava blížila ke konci, dařilo se mi každý den „dělat“ víc a víc záběrů, někdy bodovalo místo přes koryto, někdy prut odnesený pod nohama. Bohužel tato výprava musela skončit o den dřív, protože mě chytla brutální alergie, ale s tím my alergici musíme počítat. Sice se nám nepovedl žádný místní mohykán, ale za to jsme nachytali velké množství nádherných ryb, které kolikrát neměli známku po háčku a o tom taky pravá kaprařina je…

Za  Avid Carp CZ&SK

Rosťa K.