Když všechno začne dávat smysl, aneb cesta k úspěchu. Díl I.

Zdravím všechny slušné rybáře,

po úspěšné výpravě na řeku Labe jsem si dal s rybama pauzu asi tři dny a začal zase jezdit na krátké vycházky po práci. Dařilo se mi chytat nějaké kapříky, ale i když jsem se snažil vždycky co nejvíc selektovat, pořád jsem se neuměl prochytat k větší rybě.

Jeden pátek po práci jsem vyrazil k vodě, že se rozhodnu až podle počasí, jestli budu u vody na víkend nebo pojedu večer domů. Po příjezdů k vodě jsem to měl na svoje místo asi 100 metrů pěšky a jakmile jsem si na místo odnesl nějaké věci, začalo neskutečně pršet a foukat, tak jsem všechny věci přikryl podlážkou od bivaku a začal ho stavět, během chvilky jsem byl totálně promočený a bivak se mi nedařilo rozdělat, protože ho vítr odfoukával od země, až mi málem uletěl na strom. Po chvíli vítr trošku polevuje, první nápor byl ohromný, a mě se daří bivak na pár kolíků ukotvit a protože jsem byl už úplně mokrý, ani jsem neřešil, že prší a začal si chystat pruty a krmení.

Nakrmil jsem si na vytipované místo mixem boilí Apače a Skunka, vzápětí nahodil pruty a čekal, co se bude dít. Do půlnoci se neudálo nic, ale předpověď hlásí celý víkend silný vítr a déšť, takže se rozhoduji zůstat na celý víkend. V sobotu ráno se mi daří vytáhnout malého kapříka na Apače, celý den fouká přímo na mě, takže se snažím po menších dávkách často přikrmovat, večer se mi na Apače daří vytáhnout dalšího menšího kapra. V neděli dopoledne se rozhoduji, jestli vydržím do půlnoci nebo pojedu na oběd domů. V deset dopoledne přichází záběr, ale zase malý kapr a jelikož pořád fouká na mě, ale už neprší, tak odpoledne balím bivak a všechny nepotřebné věci, ať to nemusím balit za tmy a nechávám si venku jen to potřebné.

V deset večer se mi rozjíždí opět Apač a na konci už končí lepší ryba kolem deseti kilogramů, kterou pouštím přímo ve vodě. Nahazují prut zpět do vody, ale nedaří se mi dohodit na značku, i tak tam prut nechávám a věřím mu. V půl dvanácté na ten samý prut pomalá jízda a na konci konečně slušná ryba, asi po deseti minutách se mi kapra daří přitáhnout ke břehu, ale u podběráku kapra vypínám. Myslel jsem si, že loni jsem si smůly vybral až až, ale očividně ne….

Jelikož mám na první týden v červenci naplánovanou nucenou dovolenou, tak tentokrát nevyrážím na řeku, ale na svazovou pískovnu do Čech, kde nechodí moc rybářů, zato koupáčů je tam požehnaně. Ještě týden před odjezdem jsme si byli pro stěně, takže máme na dovolené o zábavu postaráno. Na místo přijíždíme v sobotu ráno, tak v klidu chystám všechny potřebné věci. Jakmile mám všechno potřebné nachystané, začínám si mapovat místo přede mnou pomocí markeru, po pár hodech zjišťuji, že před sebou mám všude bahno, které opravdu extrémně smrdí, kromě lavice která je 4,5 metrů hluboko, na šířku má sotva 4 metry a na délku to není o moc lepší. Pomocí distančních tyčí přeměřuji vzdálenosti na chytací pruty a konečně posílám pruty do vody.

Jako už klasicky na jeden prut Apač 24mm a na druhý Skunk 24 mm a pomocí Spombu přikrmuji asi dvě kila mixu těchto boilí. Po dvou hodinách od nahození mám padák na pravý prut, ryba plave ke mě, takže vůbec netuším, co je na druhém konci. Po přitáhnutí ryby ke břehu jen vidím obrovské tělo amura, který udělá jenom jeden výpad a končí v podběráku, nevěřícně kroutím hlavou, když mi kamarád povídá, že je to údajně největší amur v revíru. Ani ho nevytahujeme z vody, akorát ho zhoupnem do podložky a snažíme se udělat pár fotek, jenže co si amur nevybojoval ve vodě, tak se snaží vybojovat v podložce. Po dvou pokusech to vzdáváme a než aby jsme rybě ublížili, radši ji rychle pouštíme, i když nemám žádnou pěknou fotku a neznám ani váhu. Jedno ale vím určitě, že jsem do této doby většího amura neviděl.

Do půlnoci se už nic neudálo, takže chystám pruty na ráno a jdu spát. Další taktika je jasná, přikrmovat často a v menších dávkách. Odpoledne přichází záběr a vypadá to na slušného kapra, táhne a drží se u dna. Asi po patnácti minutách vidím, co je na konci a vůbec by mě nenapadlo, že amur bude někdy takhle bojovat, další souboj u břehu trval taky nějakou chvíli a daří se mi podebrat dalšího amura na jednu potápivou kuličku Skunka ze dna.

Tohoto jsem unavil už ve vodě, takže se mi daří ho zdokumentovat i zvážit. Nahazuji prut na stejné místo a není tomu ani hodina a další padák na ten samý prut, na konci opět amur podobné velikosti. Prozatím mám skóre tři amuři a jeden malý kapr. Další den se vše otočilo a začali brát kapři, ale pouze menší velikosti. Odpoledne začíná pršet, takže těsně předtím trošku víc přikrmuji. Už za tmy se pro změnu rozjíždí prut, kde mám Apače 24mm a na konci je určitě lepší ryba. Jenže po pár minutách ryba padá s háčku, no to už není možné. Ihned všechno měním.

Na další dva dny hlasí tropické počasí, ale kamarád tvrdí, že tady mají takové počasí kapři rádi, tak jsem byl plný očekávání. Přes den se mi daří chytit nějaké kapry, ale všechno to jsou malí dorostenci. V jedenáct večer boduje opět Skunk a po dobrém souboji podebírám pěkného lysce, odhadem osm až deset kilogramů, konečně slušná rybka a jak se nakonec ukázalo, taky můj nevětší kapr výpravy a hodně ceněný.

Jelikož už mám zkrmeno celkem hodně boilí a nedaří se mi kapry vyselekovat, měním taktiku a poslední dva dny výpravy jsem byl nakonec bez záběrů. Kamarád pořád věří svojí taktice, i když každý den vytahuje pár malých kaprů. Za to byl taky odměněn dvěma kapry nad 12 kilogramů, jednoho z nich mu zdolává jeho přítelkyně, která se lovu kaprů věnuje taky. Přišel konec výpravy a v sobotu ráno balíme a jedeme domů. Na to, že jsem zde rybařil poprvé, tak za podmínek, které ke kaprařině mám, jsem s výpravou spokojený a určitě se sem ještě někdy vrátím….

Za  Avid Carp CZ&SK

Rosťa K.