Když všechno začne dávat smysl, aneb cesta k úspěchu. Díl II.

Po nějaké pauze se začínám opět věnovat krátkým vycházkám a vybírám si místo, kde je horší přístup, protože se tam nedá zajet autem. Dno přede mnou je hodně členité, ostré lavice jedna za druhou, to by mohlo být ono. Jelikož jsem začal jezdit už v neděli, byl jsem si v sobotu místo předkrmit a v neděli už přijíždím i s výbavou, mám v plánu jezdit až do čtvrtku, takže jsem krmením nešetřil a doufal, že mi na místo nikdo nesedne. Už v neděli se mi daří chytit dva pěkné menší lysečky … na rozjezd moc dobré. Další dva dny je moje místo volné, ale jsem bez záběrů a ve středu bohužel k vodě nemůžu. Po příjezdu ve čtvrtek mám svoje místo obsazené, takže si sedám jinde a do půlnoci se nic neděje.

Další týden nám v práci nejde v pátek elektřina, takže mám v pátek volno a můžu vyrazit na prodloužený víkend. Tentokrát si vybírám jiné místo. Po zmapování dna je přede mnou od 130 metrů až nějakých 60 metrů od břehu placka 5,4 metrů, takže si dávám záležet a hledám si v bahně nějaké tvrdé místo, to se mi nakonec daří najít ve vzdálenosti 110 metrů, ale velikostně to bude sranda se tam trefit. Pomocí distančních tyčí si naměřují vzdálenosti na pruty a snažím se nahodit, jenže to se mi pořád s nějakého důvodu nedaří, takže pruty letí do vody až skoro za tmy, přikrmují jen pár spombů. Další den už musí být všechno pečlivé a musím tomu na 100 procent věřit. Pravidelně přikrmuji mixem boiliesu Apač a Skunk, chystám nové návazce, šokovky, olověnky prostě všechno. Jenže dávám silonům na navijáku přes sezonu celkem zabrat, není u mě problém ho měnit tři krát za rok. Tentokrát jsem to podcenil a nevyměnil ho a to se mi taky vymstilo. Musel jsem z každého navijáku odmotat asi 100 metrů, a co čert nechtěl, mám vždycky v tašce nějaký náhradní vlasec, abych mohl ihned zase doplnit cívky, tentokrát jsem bohužel neměl. Musel jsem si poradit, jenže cívky už nebyly plné a když celou dobu proti mě foukal vítr, měl jsem problém těch 110 metrů s 24mm boilím vůbec dohodit a ještě k tomu trefit to malé tvrdé místo. Je důležité, abyste tomu místu, kde nahodíte, věřili na 100%, takže pro mě není žádný problém jeden prut klidně desetkrát přehodit. Jeden se mi daří trefit přímo na tvrdé dno a druhý přesně na přechod mezi bahnem a tvrdým dnem. Ještě za světla mám záběr na Skunka, který mám nahozený přesně na přechod tvrdého dna a bahna, po krátkém souboji podebírám velmi potenciálního lysce kolem osmi kilogramů a to je taky pro dnešek vše.

Je tady poslední den víkendové výpravy a ráno nahazují pruty na svá místa, jeden letí v pohodě a druhý při náhozu utrhávám, takže navazují znova, odměřuji vzdálenost a při náhozu se mi na silonu vytvoří smyčka vlasce, takže musím opět převazovat. Jelikož mám na navijácích, které používám na odhoz, podmotaný starý vlasec a měním vždycky zhruba jen 300 – 400 metrů, tak při dalším náhozu už mi chybí na navijáku tolik vlasce, že už mi to drhne o uzlík v cívce, ale konečně se mi daří prut nahodit. Asi ve tři odpoledne mám nečekaný záběr a hned padák, zvedám prut a nic, přitahují pouze zbytek silonu, jak se o něco uřezal, nezbývá než opět všechno navázat, odměřit vzdálenost a nahodit. Jenže protentokrát se mi udělalo oko na druhém navijáku, opakuje se to co ráno, už mi dochází trpělivost a zvažuji, jestli nebude lepší se na to vykašlat a jet domů. To jsem naštěstí neudělal a v šest večer ještě přikrmil asi kilo a půl mixu Skunka a Apače, prostě klasika.

Mám toho za celý den plné zuby, jdu asi v devět večer zalehnout. V 22:20 se mi rozjíždí opět Skunk 24mm, prut který jsem nahodil až na sedmý pokus. Rychle vylítávám ze spacáku, nasoukám se do prsaček zvedám prut a po chvilce rybu otáčím, přitáhnu asi 15 metrů a v tom se rozjíždí ode mne a mě jen mizí vlasec s cívky a po chvilce i značka na vlasci. Rybu se mi daří opět otočit až tak 40 metrů za značkou a už tehdy mi došlo, že mám na prutu životního kapra. Začíná dlouhá přetahovaná, kapra kousek přitáhnu a zase odjede. Neskutečně se mi třepou kolena a adrenalin v krvi stoupá, když jsem po hodinovém souboji zahlédl kapra, nemohl jsem uvěřit co mám na prutu, málem už se mi ho podařilo podebrat, ale těsně před podběrákem se rozhoduje, že ještě nemá dost a zase odjíždí asi 30 metrů od břehu. Zato já už mám dost, ruce mě neskutečně bolí a do předloktí chytám křeče, další dvacetiminutové přetahování končí, pro mě konečně v dobrém a užívám si pohled na totálně vysíleného a obrovského kapra, háček seděl perfektně ve spodním pysku.

Krve by se ve mě nedořezal, nikdy v životě jsem větší rybu neviděl. Rychle kapra vážím a z posledních sil, kdy mám problém kapra vůbec udržet, dělám jen pár fotek, abych ho mohl co nejdříve vrátit tam, kam patří. Nový osobáček je na světě a po odvážení vážicí tašky je váha kapra rovných dvacet pět kilogramů. Ani si neumíte představit tu radost, kterou jsem v ten moment zažíval, v noci jsem ještě dlouho nemohl usnout … prostě to nešlo.

Za  Avid Carp CZ&SK

Rosťa K.