Nahoře v dole

Zdravím chemiky do Staráku,

konečně jsem se dostal k počítači a posílám nějakou tu aktualitu od vody. V letošním roce trávím u vody zbytečně moc času, ale 95% s feederem, matchovkou nebo boloňkou – jedu zkrátka na množství 🙂 Zjišťuji, že čím víc volna člověk má, tím víc nestíhá – občas si připadám jako důchodce.

Už vlastně ani nevím, kdo na tento revír přišel, ale nemohl jsem si to přece nechat ujít – Dělouš. U některých členů výpravy probíhaly několikatýdenní přípravy a někteří do poslední chvíle nevěděli, jestli pojedou. Já se klasicky připravil den předem a nechal se překvapit, jestli něco nezapomenu.

Cesta byla exkluzivní. Ráno jsme se vyspali do růžova, naplnili dodávku po strop a vyrazili. Tentokrát jsme to měli s Domčou i s řidičem, tak jsme si mohli náležitě užít cestu přes celou krásnou republiku s řízkem, pivem a Mekáčem v ruce.

Po příjezdu k vodě ( kdo mě zná, neuvěří – trefili jsme napoprvé) jsme vyházeli celou dodávku, nafoukli čluny a přišel přívalový déšť, tak náš začátek skoro týdenní chytačky byl poměrně vlhký.

Po nějakých obvyklých procedurách na břehu i na vodě jsem parťákovi sdělil: „Zdendo, máme problém“. Místo jsme měli super, 7m od břehu 7m hloubky, 10m od břehu 10m hloubky a pak to padalo dolů a dolů a dolů až na 22m 😀 a namísto nějakého pěkného plácku na tyčovku jen dvaceticentimetrový nános jemného uhelného prachu –  zkrátka nebylo kam…

Kluky z Moravy ale nic nepřekvapí a se vším se poperou! První záběr přišel večer od 65cm lysce, super začátek. A tak to pokračovalo i další dny, jeden rybář, jeden den, jeden záběr. Jak pronesl parťák: „Záběry přichází ihned po zavezení do 20ti hodin“ 🙂

Myslím, že to bylo třetí den odpoledne, hrajeme poker, čumíme na vodu a přišla jízda. Po záseku si ryba vezme nekompromisně skoro 100m silonu přes brzdu, křičím: „ Bež pro Domču a člun“, Zdenek letí přes louku a za chvíli už vidím připlouvat kapitána… ryba si bere další metry… Pádíme za rybou a jakmile jsme nad ní, začíná ta správná přetahovaná – zaberu já, zabere ryba, zaberu já, zabere ryba…. Po skoro tři čtvrtě hodině si připadám jak v pohádce, když tahali tu velkou řepu.

Po dalších nekonečných, ale krásných minutách se mrknu na Domču, jak je opřený o motor a v jeho znuděném výrazu se ukáže při pohledu na břeh zajímavý úsměv, při kterém pronese: „ A kam jako tak letí?“. Zdenek letěl přes celou louku k jeho záběru a začal zdolávat. „By mě zajímalo, čím ho jako podebere, když máme podběrák na lodi a další má přes celou louku „ 😀  Podebral, do vážící tašky, my do podběráku, fotili jsme po návratu na břeh krásný double. Tak pracuje team !

Shrnutí nástrah bude tentokrát velmi stručné. Na nic, co by nebylo alespoň 20 cm nade dnem nebyl záběr. Koule musela být tvrdá na beton, aby nenasákla během 24hodin vodu a k tomu plyšák HIGH LITES od Avidu. Jediná koule, která tyto podmínky splňovala, byla PitBull – Superfiška, která se mnou byla v Itálii, Polsku, Slovinsku, Chorvatsku, v ČR a strávila se mnou v autě téměř 10.000 km.

Zbylo mi jí ještě asi 30 kuliček, tak se letos ještě s nějakým pěkným kaprem ozvu .

David „Otík“ Katrňák