Apač je prostě „svatá koule“

Ahoj CHYTILÁCI

Po několikaměsíčním plánování s Erikem, kam zajet na víkendovou rybačku, jsme se rozhodli, že zajedeme zkusit přelstít labské kapry. Ale jak jsme si to krásně malovali, tak jsme to krásně ve finále změnili. Erik měl málo času si zajistit povolenku a zkusil to dohonit na poslední chvíli. Ale bohužel ho na svazu poslali na ona místa.

A co teď? Jediná možnost, která mě napadla, tak zajet na jezera Štít. Dohodnuto, zarezervováno a můžeme na ně. Erik dojel ve čtvrtek večer a jen stihl rozbalit a nahodil „někam“ do vody. Já bohužel musel ještě do práce. Věřil jsem tomu, že Erik udělá aspoň jeden záběr. Ráno jsem čekal na žhavou SMS, že chytl pořádnou obludu a ráno kouknu na telefón a nic. Celé dopoledne se neozval, tak jsem byl jak na trní, jestli to bude vůbec brát.

Po práci jsem skočil do auta a honem za ním, po příjezdu na Štít B mi Erik řekl, že vůbec nic, ani píp. Ale ryba se ukazovala celou noc po celé vodě. No nic, jde se zavést, ať jsou proutky ve vodě. Nemohl jsem si vybrat horší flek, než je na celé vodě, slalom mezi lavicemi, které byly půl metru pod vodou. No nic, musím se s tím poprat.

Ani né po hodině prví „JAZDA“. Ale co to? Zvednu prut a cítím jen kopanec a prázdno. Další záběr to samé a až třetí jízda byla plnohodnotná. Ale tentokrát to kapr řízl o hranu po pár metrech. Oba jsme z toho byli zklamaní, ale to je holt rybařina.

Po několika hodinách jsem se konečně dočkal a mohl jsem si pochovat krasavce v náruči. Smůla byla prolomena a začla jízda za jízdou. Jen Erik furt čekal na svůj první záběr. Po několika kaprech na fotce začíná být Erik trochu nervní a začíná o sobě pochybovat, jestli něco nedělá špatně.

Tak jsem ho ujistil, že vše udělal správně a ať věří Játrům a Apači. V sobotu dopoledne se konečně dočkal, ale bohužel mu ryba spadla. Jak vymodlil první záběr, tak úplně ožil a začal si připravovat návazce, krmení a šel do nich po hlavě. A taky se mu dostavila i odměna v podobě krásného šupináče.