Dočkal jsem se!

Zdarec všem Chytilákům a jejím příznivcům,

Sluníčko svítí, počasí přijatelné, to signalizuje jedno – jede se k vodě, není nad čím přemýšlet. Volba padla na velice opomíjenou, mou oblíbenou, řeku Moravu. Chodím na tuto vodu zhruba čtvrtým rokem a za tu dobu mi přinesla tato řeka krásné kousky, od bílých ryb, parem, sumců až po krásné říční kapry, jeden z nich překonal mou osobní hranici (kterou byl donedávna kapr z pískovny o délce a váze 85 cm a 10 kg). Ten květnový víkend, co jsem zažil, už asi jen tak hned nezažiju znovu, byla to prostě jedním slovem „nádhera“.

Vše jsem začal plánovat přes týden, že už bych mohl konečně podniknout nějakou tu víkendovou akci. Po sepsání a nakoupených všech věcí jsem vše vesele naházel do auta a mohl vyrazit. Po cestě jsem se stavil dokoupit ještě pár drobností, na firmě doplnit zásoby a hurá k vodě. Přijíždím k vybranému místu, nad kterým jsem celý týden přemýšlel, zda nebude náhodou obsazené? … a nebylo! Lokalitu, kterou jsem si vybral je hodně (dá se říci že až masivně) prochytávaná. Měl jsem kliku, přijel jsem dříve a udělal jsem dobře. Postavit bivak, nachystat krmení, něco zobnout a nahodit. Těch věcí, co vozím k vodě, je někdy až neskutečně, co vše člověk potřebuje k vodě, ale bez toho by to dnes už asi ani nešlo.

Ještě než nahodím, rozkrmím flek kobrou zhruba 2kg krmných kuliček. Po zabydlení můžu konečně v klidu nahodit. Taktiku, kterou jsem zvolil, byla zcela jednoduchá – na oba pruty nastražím jednu 20 mm kuličku bez plovky, kterou si ještě zatraktivním boostrem a přidám PVA punčochu. Na toto chytání jsem zvolil své oblíbené boilie Chiméru RED a boilie s pracovním názvem „krmný boilies z naší dílny“ 🙂  , které se dá koupit jen na prodejně ve Starém Městě. První záběr přichází ve večerních hodinách a na břeh se podívala první ryba večera, byl to kapr o délce 72cm a váze 6,4kg – na začátek krásný šupík. Stahuji udice, chystám se spát, jak se říká – ráno moudřejší večera.

První noc za námi. Ráno servíruju rybám další várku krmných kuliček a nahazuji přesně ve 4 ráno – neponechávám nic náhodě, když už jsem se odhodlal vstát, tak si uvařím ranní kávu, bez které bych se neobešel ani u vody 🙂 . Přes den krásně pařilo slunce, takže aktivita ryb byla trošku mizerná, ale i přes to denní horko se mě podařilo udělat záběr. Krásná odpolední jízda a v sítí končí asi po 40 minutách zdolávání pěkný lysec (v duchu si říkám, že takovou rybu jsem na prutě ještě neměl) a taky že neměl.

Po změření a zvážení této nádherné ryby displej ukázal váhu 12,2kg s 82,5cm – nový osobák ! Dočkal jsem se, laťka byla zvednuta, tak aspoň mám další motivaci 🙂 Udělám pár fotek a kapra pouštím zpět do vody se slovy „rybu mám a ještě k tomu osobák, nic lepšího jsem si přát nemohl“ a to byl teprve začátek…

Po zdolání lysce jsem opět dokrmil, ale tentokrát už jen pár kuličkama, abych udržel s rybama kontakt. Dodělám pár nových návazců do zásoby a znovu nahazuji – stejná situace, jedna 20mm kulička Chiméry RED ve stejnojmeném boosteru a na druhý prut krmný boilies. Do večera už přišli jen nějací lopaťáci, malá parma a dva fousatí pánové.

Ráno po vydatné snídani nahodím a při příležitosti, kdy jsem neměl ještě pořádně čas prolistovat firemní magazín si něco dobrého přečtu po ránu – skvělé počtení od kolegů rybářů, doporučuji. Za zmínku stojí i háčky od anglické firmy Avid Carp, které jsem měl možnost vyzkoušet (konkrétně CRV Barbed, vel. 8) – lepší háčky jsem snad v ruce ještě neměl, co zásek to ryba, stojí za to.

Celý den nebylo ani jedno pípnutí, ani žádný náznak rybí aktivity. Chvilkama to vypadalo, jako kdyby voda doslova „utichla“ – ale opak byl pravdou, kapří kolotoč mohl začít. Navečer se začalo dít nemožné – během třech hodin, 2 záběry, z toho 2 kapři nad 10kg na břehu, přestával jsem chápat, jsou tady si říkám.

První se na břeh podíval krásně stavěný pupkatý šupík – 80cm 10,2kg a chvíli po něm další šupík s 82,5cm a 11,7kg – REDka boduje! Po vyfocení odpočatě ležím na lehátku a hledím do foťáku vysmátý jak pětikačka, co jsem to vlastně vše nachytal – plný adrenalinu a spokojenosti jen přecvakávám snímky, takový víkend hned tak nezažiju. Před námi je poslední noc, já začínám balit postupně věci, ráno odnáším zbytek věcí do auta a spokojeně odjíždím domů za rodinou pokochat se, jak se mě vůbec dařilo u vody 🙂

Samozřejmě abych nezapomněl dodat – velké díky patří klukům do firmy za našlapané kuličky, ještě jednou díky. Ať se vám všem čtenářům a příznivcům Petrova cechu daří a jak říkám „Zas někdy“

Mara