DK – Carp Blog – První seznámení s Bledem

Jak jsem avizoval v posledním díle svého blogu, tak pro další letošní rybářské dobrodružství jsem si zajel do Slovinska na známé jezero Bled.

Hodně jsem se těšil na tento výlet a měl i docela velká očekávání, přece jen v tomto křišťálově čistém horském jezeře plavou opravdu krásní a velcí kapři. Povolenku na tři dny jsem měl předem zakoupenu a tak jsme s mojí ženou Marťou mohli vyrazit na cestu. Cesta probíhala bez problému a po 6 hodinách jsme byli na místě. Dojeli jsme do kempu, kde jsme se checkli a následně postavili náš bivak. Mezi obrovskými obytnými auty německých důchodců to vypadalo trochu směšně (nedokáži si vysvětlit, že jsme tam nenarazili na české důchodce, trocha ironie).

S velkým nadšením jsme šli obejít jezero s jasným cílem najít nějaké slušné místo, kde bychom strávili tři dny našeho lovu. Bohužel v tuto chvíli přišlo velké vystřízlivění, při obchůzce jsme totiž zjistili, že je na jezeře více rybářů jak na závodech a na celém jezeře nebylo žádné rozumné místo, které by bylo prázdné. Docela dost mě to zaskočilo, tak nějak jsem s tím nepočítal. Všude seděli Italové, kteří anglicky neuměli skoro ani slovo a nedalo se tak s nimi moc domluvit a zjistit od nich informaci, kdy budou na místě končit. Naštěstí na jednom místě lovili dva Britové, kteří tento den končili, a tak jsme je chtěli na tomto místě vystřídat.

Na jezeře se začíná lovit od svítání, takže jsem si myslel, že k vodě půjdu z kempu někdy okolo páté hodiny ranní, to byla ale chyba lávky. Po rozhovoru s českými rybáři jsem byl informován, že abych si vůbec na nějaké místo sedl, tak budu muset jít k vodě o dost dřív, že oni došli k vodě ve dvě ráno a už skoro všechno bylo plné. No super. Takže další den jsem měl naložený vozík už o půl druhé ráno a vycházel jsem z kempu na vybrané místo. Za 20 minut jsem byl na místě a naštěstí bylo volné. Zaparkoval jsem vozík, vytáhnul křeslo a čekal na rozednění. Teplota jen pár stupňů nad nulou, docela kosa na sezení na křesle jen tak bez spacáku, ale přežil jsem to v pohodě. Začíná svítat a já plný očekávání poprvé nahazuji a zakrmuji. Teď už jen čekat na první záběr.

Na snídani za mnou z kempu přišla Marťa, uvařili jsme si čaj a u něj si vychutnávali výhled na krásná panoramata tamní podzimní scenérie a samozřejmě i čekali na záběr. Celý den to ale ani nepíplo, takže jsme museli doufat v přicházející večer. A ono to píplo. 10 minut před koncem prvního dne lovu přichází také první záběr. Po pěkném souboji se v podběráku ocitá náš první bledský kapr. Pěkný dvoubarevný šupináč si pošmákl na jedné malé kuličce Skunka. Po prvním dni jsme spokojení…jen to teda mohl být lysec :). Sbalili jsme věci a alou na pár hodin spánku do kempu.

Další den probíhal stejně jako den minulý jen s tím rozdílem, že záběr přišel už o půl desáté večer. Hned od začátku zdolávání se mi ale něco nezdálo, a ten špatný pocit byl oprávněný, u břehu na nás totiž vykoukl sumec odhadem tak 120cm. To nevěstilo nic dobrého, což potvrdil i další záběr tohoto večera a další malý sumec v podběráku „To snad není možný, v životě jsem nechytil sumce a zrovna teď a tady už druhý za večer“.

Poslední den jsem chtěl vyzkoušet jiné místo, ale bohužel žádné rozumné nebylo ráno volné. I tak jsem nadále dosavadnímu místu věřil, z informací co jsem měl, jsem věděl, že je dobré. Přes den jsem pak zkoušel chytat i na zig rig, ale ani tohle snažení jsem nepřetavil v záběr, a tak už nezbývalo nic jiného, než čekat co přinese poslední večer. Zakrmeno a nahozeno pěkně napřesno a teď už je to jen na kaprech.

A hle, okolo desáté hodiny je tady opravdu záběr. Na druhé straně je cítit těžký bojovník, probíhá parádní zdolávačka, v pozadí osvětlený kostelík, skvělá noční atmosféra, cvakající cívka, no prostě rybářské porno. Věřil jsem, že na druhém konci je ten kapr, o kterém jsem snil, než jsme sem přijeli. Bohužel po přitáhnutí ryby ke břehu přišla studená sprcha v podobě velkého sumce. Přiznám se, že jsem byl docela naštvaný, ale naštěstí jsem měl vedle sebe Marťu, která mě přemluvila, abychom si ho aspoň vyfotili, šlo přece jen o mého životního fousáče.

Je konec. Tři dny lovu utekly jako voda a o ulovení vysněného lysce z Bledu můžu zase jen snít. Naskládali jsme věci na vozík a odpotáceli se do kempu, kde jsem se po třech dnech defakto beze spánku pěkně prospal.

Další den jsme podnikli výlet do města, kde jsme si dali dobrý oběd, nasáli turistickou atmosféru, kterou tohle místo úplně žije, a navečer jsme pak ještě vyšplhali na jeden vrchol nad jezerem a užili si další krásné vyhlídky a pořídili pár fotek.

Bezprostředně po výpravě jsem tenhle rybářský výlet hodnotil jako hodně neúspěšný, ale s odstupem času už to vidím úplně jinak. V mé těsné blízkosti lovili další čtyři Italové a ti chytili za tři dny pouze dva malé kapříky. Takže jsem na tom nakonec nebyl až tak špatně a mohlo být i hůře. Co bych chtěl na poprvé. Kdyby místo nechtěných sumců došli kapři, tak by to bylo zajímavější, to je pravda, ale to jsou jen kdyby. Uvidíme, třeba se sem v budoucnu ještě někdy vrátíme.

Tři dny lovu nejsou mnoho, ale bohužel cena povolenky není příznivá na tolik, abychom tady mohli trávit týdenní výpravu několikrát do roka. Tohle byla první zkušenost, díky které na vlastní kůži vím, jak to na Bledu chodí. O tom jestli je to voda těžká, nebo jestli tam nachytá každý, se rozepisovat raději nebudu, mám na to sice nějaký názor, ale nechám tuto diskuzi na jiných.

Mějte se fajn…

…a pokud jste dočetli až dokonce, tak vám přeji Veselé Vánoce.

Dalibor