Rybářská dovolená, jak má být! II.díl

… za 4 dny na tomto jezeře jsem vytáhl 4 kapry přes 20 kilo a mezi tím spoustu menších. S takovými už jsem se ani nefotil, bylo to tak nějak jako u nás s násaďákama, jen vyháknout a hned pustit bez zbytečného zdržování. Odpoledne další krásná ryba na břehu a dalších 19,5 kilo vážící jikra v podložce, prostě paráda!! Co se dělo dál?

Nastalo to, čeho jsem se bál, i když jsem nic nezměnil, tak mě začaly padat ryby. Většinu záběrů jsem po posledním velkém kaprovi neproměnil a byl jsem z toho na nervy. Začal jsem měnit návazce, dávat těžší olova, háček blíž k nástraze, ale nic nepomáhalo. Kapři asi začali být opatrní. Říkal jsem si, že s tím prostě něco musím udělat, jenže co? Několik ryb jsem dotáhl až ke břehu, a u břehu mi utekly, a já byl ještě víc na nervy, protože jsem přišel o několik opravdu krásných ryb, které jsem ještě k tomu viděl a věděl, že nepatřily do té menší váhové kategorie.

Takže jsem stáhnul všechny tři pruty, v penálu vyhrabal ty největší háčky co jsem tam měl (byly to jedničky, asi si umíte představit, co to bylo za kotvy), 130 gramové olovo a šup s tím zpátky do vody. Chvíli trvalo, než přišel další záběr, ale když už přišel, tak jsem tu rybu konečně vytáhl až na břeh a i když to nebylo nic „velkého„ měl jsem radost. Konečně se zase karta obrátila a já začal opět tahat ryby.

Bohužel už jsem měl s „dvacítkama„ vybráno a tahal jsem kapry okolo 15 – 16 kilo, což si myslím, že je taky slušný. Toto jezero leží mezi horama, umíte si představit, jak to vypadá, když přijde bouřka? My ano, přímo nad náma se srazila dvě mračna. Ze začátku to nebylo nic strašného, foukal vítr a jemně poprchávalo, přikotvili jsme si stojany, všechno poklidili a čekali, až to přejde. Když už to konečně vypadalo, že máme nejhorší za sebou, tak se vítr obrátil a hnalo se to opět na nás, jenže tentokrát v plné síle. Bál jsem se, že bivak nevydrží, že se mi zlomí kšilt, ale s Tardisem to ani nehlo a já jsem celou noc prospal v suchu a naprostým klidu.

Když jsem ráno vylezl z bivaku a protahoval jsem se, v hlavě mi probleskla myšlenka, že to byla první noc, kdy jsem neměl záběr, v tom se ohnul prut a další 16,5 kg vážící lysec v podložce, no krásné ráno. Přes den jsem se šel projít se psem, kvůli němu jsme museli jet přes Maďarsko, protože v Rakousku jsou tahle ,,bojová“ plemena zakázána. Chtěl jsem obejít celé jezero, není až tak velké. Myslím, že tak do dvou hodin normální chůzí bych ho obešel. Když jsem dorazil na druhou stranu a na poslední místo, kde se smělo chytat, rozhodl jsem se jít dál podél břehu, kde nebyla až tak hustá tráva a křoví. V této části do jezera vtéká přítok, všiml jsem si, že se pes začal chovat tak nějak divně, lítal ze strany na stranu a já jsem si myslel, že jen cítí nějakou zvěř. Po chvilce jsem doběhl na písčitej plácek, nikde ani stopa od srnky a podobných zvířat, ale přesto byly všechny stromky a keře víceméně bez větví a listů.

Bylo to tam divný a z ničeho nic mi začal štěkat a vrčet hlídač a ochránce, který se šel projít se mnou. V životě jsem ho v takovém stavu neviděl, neskutečnou silou mě táhl pryč z toho divného místa a tak jsem šel. Po příchodu zpátky jsem všechno řekl klukům, ti mi na to řekli, že tady žijou rysy, vlci a bůh ví co všechno a že mohl něco cítit, byl jsem z toho nesvůj, ale nějak moc jsem to neřešil. Tedy až do doby,  dokud nepřišel Chorvat, původem z Čech, který nám řekl, že k tomu přítoku chodí pít medvěd.

To už jsem byl „na prášky“ a opravdu se necítil ve své kůži. Po chvíli mi došlo, že když jsem si psal s Romanem Z. o chorvatských jezerech, tak jeho kamarád tady měl také zážitek s medvědem. Všechno do sebe zapadalo a já jsem se popravdě bál jít v noci i k prutům. Ale zpět k rybám, za ten týden se mi povedlo chytit 27 kaprů s konečnou váhou 365 kg.

Samozřejmě, že i kluci zatahali nějaký ty rybky, nejtěžšího měli 22,5 kg šupíka a to byla vlastně jejich jediná ryba přes 20 kg. Dohromady jsme tedy za ten týden vytáhli 76 kaprů s celkovou váhou 936 kg, což je neskutečný. Fungovalo mi všechno, vlastně co jsem  hodil do vody, ale nejlepší bylo dát tam samotnou potápivou kuličku boilí bez popky. Nejvíc záběrů jsem měl na Chiméru Red, Apače, pak na SeaBomba, na Famózní švestku. Asi nejméně na Skunka, měl pomalejší nástup, ale za to to vracel velikostí ryb.

Úžasný týden je za námi a my se vracíme domů s dalším nápadem, že příští sezonu vyrazíme opět na zahraniční výpravu, tentokrát asi na Slovensko.

Ondra Purket