Podzimní Labe 

Ahoj,

v polovině října jsem se vypravil na moji oblíbenou řeku Labe. Opět jsem vyrazil na nový úsek, kde jsem ještě nebyl a zůstal jsem celkem mile překvapený. Původně jsem měl v plánu jet úplně někam jinam, ale tohle byla větší výzva.

Chtěl jsem odjet k vodě v pondělí ráno, ale práce mi to nedovolila, musel jsem jet až v úterý odpoledne. Po rozbalení a přípravě všech věcí a hlavně po nahození prutů do vody, jsem se konečně posadil do sedačky a uvařil si kávu. Po chvíli pozorování vody jsem si lehl do bivaku a všechnu tu podzimní nádheru pozoroval vleže.

Těsně před 22:00 hodinou se mi rozjel pravý prut, na kterém jsem měl nastraženou Chiméru Red se stejnou plovkou. Když už jsem si kapra vodil u podběráku, tak se mi rozjel i druhý prut na Kořeněného tuňáka. Musím si poklepat na rameno, že i když jsem tam byl sám a byla tma jak v pytli, tak jsem všechno s přehledem zvládl a obě dvě ryby položil do podložky.

Po chvilce focení samospouští a vážení jsem zjistil, že hned první den výpravy jsem si dokázal zvednout Labskej osobák na 14 kg a ještě k tomu v dablu s 8,5 kg kaprem … a pak už to šlo jako po másle. Jen mě mrzelo, že všechny ryby jsem tahal v rozmezí od 17 do 22 hodiny a mohlo se chytat už jen do 22 h.

Od úterý do soboty jsem vytáhl 9 kaprů od 7 do 14 kg, dokonce se mi 14 kilový kapr podařil chytit 2x. Jednou to byl dlouhý a široký šupík a podruhé kratší, ale vysoký šupík. Většina ryb se mi zabrala na Chiméru Red a nějaká ryba se povedla i na Tuňáka a Seabomba. Přes den jsem celkem dost bojoval s cejnama a s jesenama, ale hlavně jsem se každý večer těšil na západ slunce, kdy jsem věděl, že to vypukne i od kaprů.

O dva pěknější kapry jsem bohužel přišel a myslím si, že zrovna pinďové to nebyli, ale i to k tomu patří. V sobotu balím a vyrážím domů s úsměvem na tváři a s neskutečně hřejivým pocitem u srdíčka, i když mě opět čeká práce.

Ondra Purket