Kapři s maturitou!

Letošní jaro pro mě bylo více koukání do knížek a sešitů, než na napnuté vlasce a nahozené pruty. Čekala mě totiž maturitní zkouška. Projíždění různých fotek a článků, jak je každý u vody a ukazují své krásné úlovky, pro mě bylo jako když dítěti vezmete hračku.

Měl jsem učení plnou hlavu a tak jsem si řekl, že prostě po didaktických testech vyrazím na víkend k vodě. Vydal jsem se na revír, kde je opravdu klid a nebyl jsem nikým rušen. Byla to nová voda a nová zkušenost, zkusil jsem tedy na začátek navázat návazec z fluorocarbonu, háček velikosti 6, jako nástrahu jsem použil pop-up Black Panther.

V prsačkách jsem si našel první zlom na dně, věděl jsem, že toto místo nikdo moc nenavštěvuje. Proto jsem si mohl dovolit položit montáž do metrové hloubky s malým množstvím krmení. Ke krmení jsem použil mix kukuřice a boilies Black Panther. Vše bylo hotovo a já si užíval konečně klid a pohodu. Záběr jsem dostal až druhý den, krásná jízda od břehu, byl to kapr okolo sedmi kilo, pro mě krásný jarní start! Pár fotek na památku a já si mohl vychutnat spokojeně ranní kávu. Odpoledne se mi povedl šupináč přesahující hranici osmi kilogramů. Dále se mi povedly zdolat menší ryby.

Jako další mě čekaly znovu povinnosti, byla to praktická zkouška a slohové práce. Plná hlava učení a musel jsem znovu vyrazit. Tentokrát na vodu, kterou již dobře znám a vím, že zde plavou ryby přes deset kilogramů. Nic jsem od minula neměnil, návazec i nástrahu s krmením jsem ponechal stejnou. Jen hloubku jsem zvolil o půl metru menší s kamenitým dnem. Předpokládal jsem, že by se tyto mělčiny měly pomalu prohřívat a kapři by se zde mohli krmit. Byl jsem hrozně rád, že jsem na chvíli zase od všeho vypadnul a přišel na jiné myšlenky.

Tentokrát záběry chodily pravidelně, bylo to ze začátku o menších rybách, ale muselo to prostě přijít a hodně jsem místu věřil. Druhý den večer dostávám jízdu, v půl metrové hloubce se udělala pěkná vlna a už jsem tušil, že tohle malá ryba nebude. Vše dopadlo na jedničku a já s úsměvem nesl na podložku kapra lehce přes 12 kilogramů. Měl jsem radost a večer jsem do spacáku uléhal spokojený.

Ráno přichází budíček v podobě desetikilového šupináče, opravdu pěkná tečka za uplynulým víkendem. Tato vycházka pro mě byla jako očista, od všeho jsem si odpočinul a mohl se dále připravovat na nejhorší a to byly ústní zkoušky. Tento krátký článek píšu už po konci celé maturity a jsem hrozně rád, že mohu říct vytoužená slova: „Mám to!“. Vše mám za sebou a už plánuji, kam vyrazím a kde proženu nějaké pěkné kapry. Tak snad se brzy ozvu!

Filip Hrodek