Štěstí na „entou“!

Svoji loňskou letní zahraniční výpravu jsem uskutečnil v půlce srpna. Doprovodem mi byla moje přítelkyně Lucka, dohodli jsme se na týdenní výpravě s ústupkem z mé strany, že nějaký den strávíme u moře.

Měl jsem naplánovaný revír, který je 5 km od moře a chtěl jsem zde strávit minimálně 4 dny a když by ryby šly, tak by jen Lucka dojížděla k moři. Po klidné cestě přijíždíme k vodě a zjišťuji, že všechna místa jsou obsazená. Po dohodě jedem k moři na dvě noci. Alespoň to bude taková změna a promyslím jak dál. Po mnoha letech jsem u moře a celkem jsem si to užil, ale v hlavě mi pořád plují kapři.

Po cestě zpět od moře se stavujeme k revíru a on je úplně nacpaný, jede se dál. Dále se stavujeme na vodě, kde jsem byl dva měsíce zpět. I když je to velký revír, je plno a jen dvě volná místa na naprosté planině, při teplotách kousek pod 40 stupňů nejsou pro mě. O kousek dál jsou dvě pískovny, avšak s podobným scénářem.

Napadá mě další voda, kde jsem byl před rokem a tam zjišťuji, že se tam akorát pořádají závody. Začínám být dost nervózní a tak zkouším jet na další svazovku, kde jsem za poslední roky podnikl několik výprav. Sláva, jsou tady jen dvě volná místa, nejsem z toho moc nadšený, že bych tu chtěl za každou cenu chytat, ale zase jet zpět do ČR jsem zamítl.  Jdu na kus řeči s porybným, vybalujeme se na prostředku revíru s tím, že druhý den se musíme přemístit na sousední místo, na náladě mi to vůbec nepřidává. Moc jsem ani nekrmil a hlavně jsem si chtěl odpočinout.

V noci bylo jen malé pípnutí a nic víc. Hned ráno stěhuji věci na nové místo, dokud není veliké vedro. Po postavení bivaku a dalších potřebných věcech se věnuji konečně markrování. Nalézám lavici na 137 metrech a tam jsem chytal až do konce výpravy. První  noc mi dává kapra 13,60 kg na Chiméru Red a o dvě hodiny přichází kapr v kategorii 20+, ale bohužel těsně před podběrákem se vyřízl. Ráno ani odpoledne se nic neděje. K večeru vidím, jak se u hladiny ukazují kapři a tak na krmné místo posílám 4,3 metru dlouhý zig rig. Netrvalo dlouho a je tu záběr a v podběráku je 14 kg těžký kapr. Neodolal mrakující plovce Ananas od Sonubaits.

Zmožen vedrem brzy usínám a mám krásný sen o kapru – lysci o váze přes 20 kg a před půlnocí se sen vyplnil. Přišel lysec s váhou 22,40 kg, neuvěřitelné, zabral na kombinaci půlka těžké koule Apač a plovka Krab od Sonubaits. Takovou kombinaci bych asi nikdy nedal, ale vymyslela si ji Lucka a tak kapr jde na její účet a zároveň její osobák. Ráno bylo bez kontaktu. Už okolo desáté ranní je ve stínu 38 stupňů, je to tak úmorné. Krmit se dá jen chvilku a pak honem namočit do vody. Většinu dne radši trávím ve stínu a debatuji po telefonu o situaci s kamarády Kiwim a Lukášem. Ti mi vlévají krev do žil a optimismus, že všechno to špatné musí být odměněno velikým kaprem. Ten den, když jsem snil nad tím, jak velikou rybu chytím, tak mi při zavřených očích opětovně vyskakuje cifra 31,84.

Celkem mi to dodává sebedůvěru a o to víc se snažím a vše vylaďuji na poslední noc. Sázím na jistotu a dávám Apače na jeden s plovkou ananas, na druhý s plovkou Apač a třetí Chiméru Red. Po náročném dni bleskově usínám a okolo 23 hodiny mě probouzí levý prut. Po chvilce zjišťuji, že sousední rybář mi zajel s kaprem do prutu, ale naštěstí to rychle končí a přehazuji. Jdu se opláchnout k vodě a při zpáteční cestě od vody okolo prutů celý rozespalý narážím do silonu. Prvně si říkám „co to je za bordel, co to tady dělá“? Všechny pruty mám přece nehozený přesně rovně a ne do pravého uhlu. Pak mi blesklo hlavou, že tady je něco špatně … Zkouším prostřední hlásič a on se vybil!

Dávám si gumáky, abych se probrodil v napadaných haluzích pod břehem a na konci prutu cítím jakoby jsem byl ve vázce. Prohazuji prut přes jeden můj a sousedovi tři pruty, brodím se dalších 60 metrů a tam mají 6 prutů další sousedé, vše jde jak po drátku, až při posledním přehození pod prutem brnknu o silon souseda a ten se ve výsledku naštěstí probouzí, ale je v poklidu. Zkouším silněji zabrat a cítím rybu, pomalu ji přitahuji. Cítím jako bych táhl pytel, po chvíli jsem zahlédl velkého šupináče. Několikrát mě odjede do tmy, až mi soused podebírá kapra a nevěřím svým očím, je to až neuvěřitelné jak je obrovský. Okamžitě letím pro vážičku a při cestě jsem vlétnul do bivaku za Luckou se slovy pi.. jooo je to tam, chystej foťák.

Chudera má ze mě šok. Kapra přendáváme do vážičky, tímto chlapům ještě jednou děkuji za pomoc. Jdu zpět vodou s kaprem na svoje místo na zdokumentování. Po asistenci vážíme kapra a po odečtení saku váha ukazuje monstrózních 38,14 kg! Obrovský šupináč, na kterého se čeká celý život, přišel. Po několika fotkách se loučím s kaprem. Opět mne Apač přesvědčil, že je kaprů lapač. Nastupuje ve mě tak veliký pocit štěstí jako nikdy jindy. Nemůžu tomu pořád uvěřit, o to víc mě udivuje ta váha, co jsem při zavřených očích viděl přes den, že nakonec přišel jen s rozdílem, že dvě cifry byly přehozené. Mám z toho všeho těžko popsatelné pocity. Je to neuvěřitelné, že kapr uplaval rádius 140 metrů a nikde nevjel do vázky a do žádného prutu se nezamotal. Svatý Petr mi byl hodně nakloněn. V euforii sedím na břehu ještě několik hodin.  Sice jsem se už do rána záběru nedočkal, ale to mi vůbec nevadilo. Dopoledne vše balíme a chystáme se na odjezd. Přichází menší zádrhel, startér na autě stávkuje a na dvacáté otočení klíčkem se naštěstí roztočil. Cesta domů byla úmorná s několikahodinovými kolonami, ale mě to bylo nějak jedno, v hlavě jsem měl stejně toho šupináče.

S pozdravem „Kapr je kámoš, ne jídlo“ se loučí

Roman Cechmeister