Před ronniečkem, po ronniečku…
Nastal červen a my jako téměř každý rok vyrážíme na tradiční týdenní výpravu na vodu, kde se zastavil čas. Za pár hodin jsme na místě a nasáváme první doušky neskutečného klidu, ticha a přírody. Probíhají rutinní věci jako rozbalení tábora, příprava prutů, návnad a v neposlední řadě krmení jak ryb, tak nás.
Výprava by se dala rozdělit na dvě části – ta před použítím Ronnie rigu a ta po použití Ronnie rigu. Zní to zvláštně, že? Stačí číst dál a vše pochopíte 😊
Od začátku výpravy jsme vsadili na osvědčenou taktiku – docela masivní krmení a pod háčkem koule na dno – většinou atraktivní, zaboosterované, tak, aby rybu zaujaly co nejdříve. Na rozjezd se to ukázalo být opět skvělým tahem a první večer a noc jsme se opravdu nevyspali. Jeden záběr střídal druhý a na břeh se podívalo několik zajímavých ryb. Nad ránem záběry ustávaly, až ustaly úplně. Přišel čas odpočinku. Přes den se opět nějaká ryba ozvala, my dál krmili a nasávali energii, kterou nám místní příroda a les dodávala. Čas plynul a záběrů bylo čím dál míň, až byly v půlce týdne víceméně ojedinělé a dle našeho mínění náhodné. Přišel čas něco změnit…
Přichází čas po nasazení „ronníčka“…
Bereme jeden prut a nahazujeme ho do klidného místa zcela mimo krmení, pod druhý břeh k padlému stromu. Netrvá to snad ani půl hodiny a přichází první záběr – samostatná fluoro plovka s příchutí 2S, zakáplá totožnou esencí. Toť vše. Žádné další krmení apod. První záběr – a hned ryba 15+, statný lysec … říkáme si, náhoda. Šoupneme to tam znovu. Do večera byly další tři ryby, jedna opravdu velká se vyřízla. Další den moc neleníme – krmné místo před námi udělalo jen jeden záběr. Takže stahujeme další prut, dáváme na něj to slavné „železo“, jednu plovku a už tam leží pruty dva. Záběry se střídají jak na běžícím pásu. Různé velikosti ryb, ale to je jedno, jezdí to, tak držíme strategii a chytáme, co to jde.
Do konce výpravy jsme díky jedné plovoucí kuličce na hromadě železa dostali na břeh opravdu hodně ryb a také prakticky všechny ty největší. V momentě, kdy ryby přestaly přijímat potravu a pomalu šly do tření, byla malá atraktivní nástraha skvělou volbou a přelstila i místní mazáky.
Čas utekl jako voda a naše výprava byla u konce. Nezbývalo než zase všechno naložit do auta, rozloučit se a upalovat 250 km domů. Už teď se těšíme na příští rok 😊
Baďa, Karel a Domča
