Tak jsem se dočkal i já…

Tak jsem se dočkal i já: 21 kg!

Delší čas jsme hledali vodu v zahraničí, která by nebyla až tak úplně
daleko a kam nejezdí moc lidí. Po měsících shánění informací jsem
našli to pravé „zelené údolí“ směrem na jih od našich hranic.
Revír je zapomenutá zarostlá nádrž s čistou vodou, bez regulace a
vysazování ryb, prostě jsme nevěděli, co nás čeká … už dostat se sem
nás stálo obrovské úsilí. Rybáři tam vůbec nechodí, protože je tu
přemnožený Sumeček americký, vodní hladinu pokrývají z 85% trávy a
bujná vegetace. Pro každou rybu jsme museli na lodi, lov ze břehu na
odhoz je nereálný.
Ryb je tu asi hodně, nikdo se o ně nestará, hlavním hospodářem je
příroda sama … za celý týden jsme potkali 2 lidi. Všude kolem stromy
a neskutečný klid.
Lovili jsme na vzdálenost 200 a 300 metrů. Hledali jsme mezi stulíky
místa, kde by se dala spustit montáž, což se nám ze začátku dařilo,
ale po zdolání prvních ryb se některá místa už nedala chytat pro velké
chuchvalce trávy. První kapři vážili 8 kg, 6 kg a 10,5 kg. Velké
vysušené koule 24 a 30 mm dokázali sumečci rozebrat za hodinu, byli
jsme nuceni použít jednu vychytávku – boilí jsme zabalili do normální
nerozpustné dámské punčochy a omezili krmení.
První se radoval Vlastik z úlovku kapra 101 cm a 20,1 kg, ale pak jsem
se dočkal i já kapra 21 kg. Byli to nádherní lysci, kteří snad ještě
neviděli háček a jejich zdolávání byl neskutečný zážitek. Užili jsme
si dokonalý relax na neprozkoumané vodě a když to vyjde, ještě se sem
letos jednou vrátíme. Já jsem měl sebou 3 druhy boilí ( PitBulla +
Švestičku + Tuňáka ) a kolega si dovezl koule z Německa. Ve finále to
bylo jedno, hlavní bylo najít správné místo, kde se dalo chytat a rybu
pak dostat k hladině.

Radim B.