Šupinatý osobák 22 kg ze svazovky
Po půlroční pauze se mě podařilo dostat k vodě. Volba padla na jednu svazovou pískovnu a vzhledem k tomu, že byla druhá půlka listopadu, zvolil jsem menší množství atraktivního krmení a boilí v průměru 16 mm a 20 mm.
Koule jedné příchuti jsem dopředu zalil tekutými játry, nechal nasáknout a poté zasypal játrovou moučkou. Druhou várku jsem pokapal Turbodipem Olineň – játra NBA a plný očekávání odjel „na ně“.
Během první odpolední návštěvy po práci nebyl ani náznak záběru, druhý den v dešti proběhl úplně stejně jako ten předchozí, ale třetí vycházka už byla úspěšná. Doprovod mi dělala dcera Nikol, a přišel první záběr, bohužel se kapr vyřízl. Čtvrtý den na mne kapři asi čekali, protože ihned po náhozu se rozezněl hlásič a na podložce skončil 10 kg kapřík, úspěšné boilí – Chiméra Green! Myslel jsem, že bude více záběrů, ale opak byl pravdou.
Pátý den odpoledne se mnou jel i syn Zdenda, nahodili jsme pruty a čekali, ale po prvním záběru se ryba vypla … blížila se půlšestá večer ( chytá se jen do šesti ) a se smutnými pohledy jsme začali balit. Vtom se opět rozjel krátce předtím přehozený prut. Baterka byla někde v batohu, tak Nikol svítila v dešti telefonem, Zdenda si vzal podběrák a pomalu klouzal po šikmém břehu k vodě.
Kaprovi se z vody moc nechtělo, když vtom syn volá, že se mu nevleze do podběráku. Sjel jsem po bahně dolů za ním a ve svitu telefonu uviděl pod hladinou tělo obrovského kapra, daleko většího, než jsem kdy chytil. Na nic jsem nečekal a skočil do vody za ním ( u břehu bylo zhruba po kolena ) a kapra nasoukal do podběráku. Voda měla 7 stupňů, takže žádná hitparáda …
Po půlhodinovém boji byl konečně kapr na podložce. Po zvážení jsem nevěřil svým očím – rovných 22 kg a na délku hodně přes metr, o několik centimetrů přesahoval moji metrovou podložku. Super! Ihned jsem volal manželce, která ochotně přijela v dešti a blátě fotit. Měli jsme všichni neskutečnou radost. Kapr poté putoval zpět do svého království. Neodolal boilí Chiméra Red!
Zdeněk Váňa
