Roman ani nestačil dopít kávu … díl I.
Ahoj všem,
v druhé polovině dubna jsme podnikli naši první letošní zahraniční výpravu. Po delším rozhodování, kterou vodu navštívíme, jsme se rozhodli, že zavítáme opět na námi známou vodu a dva nové revíry necháme na pozdější datum.
Zvolili jsme domácí výrobu boilí ze směsí: CHIMÉRA + AMK oliheň/pepř a AMK švestka/česnek, RAMBO se červená + AMK játra a Kořeněný Tuňák s ovocno-masovým aminokomplexem.
Na cestu jsme vyrazili ve středu ve velmi brzkých ranních hodinách. Cesta proběhla bez sebemenších problémů jen pár kilometrů před cílem nás uvítala hustá mlha. Po příjezdu k jezeru byla naše vybraná místa plně obsazená. Na výběr jsme měli jen z několika jiných míst a tak jsme si vybrali flek uprostřed jezera. Místo poskytovalo dostatek prostoru pro dva rybáře a nacházelo se i celkem daleko od ostatních lovících. A tak jsme se pustili do ne moc oblíbené činnosti a to vybalování věcí a stavby tábora. Následovalo zmapování dna a následný první zákrm. Zhruba po dvou hodinách jsme měli vše hotovo a poseděli jsme u kávy plni očekávání, kdy se ozve první „pípanec“.
Roman ani nestačil dopít kávu a hlásič už oznamoval první záběr. Po pohotovém záseku se snažil rybu otočit. Kapr však na to měl svůj názor a nekompromisně směřoval do vázky, ze které už nevyjel. Kaprovi zachutnalo boílí Kořeněný tuňák a tak po navázání udice putovalo pod háček znovu. Rychlý záběr nás po rozhovoru s několika rybáři o slabé aktivitě překvapil. A protože okolní rybáři moc nekrmili a ryby se nám na krmném místě ukazovaly, rozhodli jsme se trochu zariskovat. Pokusili jsme se je udržet na našich krmných místech a vyprovokovat k záběrům masivnějším zákrmem. Tato věc se později ukázala jako správná volba. Zákrm se skládal z celých a půlených kuliček boilie, několika druhů pelet a partiklu, to vše zalité betainovou zálivkou. Krmili jsme pravidelně vždy ráno a navečer větší dávkou tohoto mixu návnady a po každém záběru jsme jen zlehka přikrmovali.
I přes naši snahu nám ryby braly většinou jen navečer a v noci a tak jsme se za čtyři noci moc nevyspali. To nám však nevadilo, protože nám to kapři vynahradili svojí velikostí a dlouhými souboji. Naopak amuři naše krmná místa navštěvovali pravidelně kolem desáté hodiny dopoledne a pár kousků se i podívalo do podběráku. O jednoho hezkého amura jsme přišli, když měl Roman záběr a amur si to namířil rovnou do mých montáží. Po záběru na moji udici bylo jasné, že si na zádech veze moji montáž. Po takříkajíc zdolávání na dvě udice se nám povedlo šupinaté torpédo podebrat. Jaké to však bylo překvapení, když jsme v podběráku zjistili, že amur zabral na moji montáž a zamotal se do Romanovy udice.
No hold jeho hlásič byl rychlejší jak můj 🙂 . Než jsme se toho překvapení stačily vzpamatovat, tak nám milý amur vyskočil z podběráku a bylo po monstr amurovi a fotce. Postupem času se začali kapři čím dál více krmit a záběrů přibývalo. Pro dosažení rychlejších záběrů se nám vyplatilo jak nástrahu tak i olova obalovat v těstě…
Pokračování příští týden. Za CT Carpe Diem Lukáš B. a Roman C.
