Znovu do ráje a zpět

Zdravíme všechny čtenáře Chytilmagazínu,

po zhruba měsíčním rybářském půstu přišel den „D“ a my konečně nakládáme, no spíš překládáme, mého Yetiho a vyrážíme na několikahodinovou cestu, na jejímž konci nás čeká naše oblíbená menší pískovna, kterou nazýváme našim rybářským rájem. Na břehu jezera hodláme strávit pro nás až neskutečných 6 dnů. Jedeme na místo po páté, tak moc dobře víme, do čeho jdeme a jedeme, dá se říci „ na jisto“, ale víte, jak to někdy s rybama chodí…

Po pár hodinách jízdy, zastávce na oblíbené benzince a jedné zajížďce jsme na místě. Okamžitě vše začneme vybalovat, chystat, krmit a vše kolem, však to znáte.

 

Po nahození všech čtyř prutů okamžitě usedáme do klidu na okraji lesa a užíváme si maximální pohody. To ještě netušíme, že na pár hodin je to posledních několik klidných okamžiků – myšleno v dobrém, protože kapři nás uvítali po roce velmi vřele a během několika prvních chvil jich zabralo hned sedm. Během téměř hodinového procesu neustálého zdolávání, podebírání a pokusů o focení postupně odjely všechny 4 pruty.

Začátek z říše snů. Až se setměním se dostáváme k jídlu také my, dáváme pivečko a štamprlku před spaním, mezi tím na nás naběhnou místní krvelační komáři, kteří nás svojí přítomností budou těšit po celý týden.

Výprava probíhá za krásného letního počasí, díky hezké čisté vodě se přes den můžeme osvěžit koupelí, zdolávání a focení kaprů probíhá také ve vodě, břehy jsou zde poměrně vysoké a hodně zarostené, takže je to takový týdenní pobyt ve vodě. Nicméně jsme po minulých zkušenostech připraveni a nic nás nepřekvapilo, teda krom toho, jak ryby reagovaly na krmení i v prohřáté letní vodě.

Většina kaprů byla na místní poměry maličko potlučená, navíc měli téměř všechny prázdná břicha. Připisujeme to pozdějšímu tření místních kaprů a pro nás to asi bylo plus, pořádně jim vyhládlo a námi předkládané dávky krmení jim přišly vhod.

Týden utíkal, jako vždy na rybách, zbytečně rychle. Jeden den to bralo hodně, druhý méně, pak zase víc. Zkrátka bylo pořád co dělat a čas opravdu utíkal. Když zrovna nebylo co dělat, tak jsme se věnovali kvalitnímu spánku ve stínu místního hustého lesa nebo jsme kuchtili nějaké dobroty pro naši úplnou spokojenost. Hladový rybář, špatný rybář….

Pokračování v druhém díle.

Baďa & Karel